Ptáte-li se, kam se black metal bude v nadcházejících letech ubírat, The Negative Bias podávají jednu z možných odpovědí. Není tomu tak dávno, kdy ve Vídni vznikl transcendentální blackmetalový projekt pod ne zrovna zajímavým názvem a už se na nás řítí debut. Prvně vypuštěná a zatraceně řízná (přesto však intenzivně melodická) ochutnávka „The Golden Key to a Pandemonium Kingdom“ dokázala temné duše učarovat a dostat je do kolen. A tak bylo jasné, že na svět přišel atmosférický black metal vyššího řádu.
Otvírák „The Golden Key to a Pandemonium Kingdom“ je dobře zvolený kousek jak pro prezentaci celého alba, tak i pro jeho úvod. Za proměnlivých temp a častého, nemilosrdně blastujícího beatu jste vedeni jistou rukou na strunách, která se na nic neohlíží a ve více vrstvách fošnu ohoblovává s příjemnou razancí. Vokály za přesvědčivou instrumentální stránkou nezaostávají ani o milimetr. Jsou ostré jako čerstvě nabroušená čepel, a také díky pečlivé práci na jejich srozumitelnosti prořezávají posluchače skrz naskrz. Do této zběsilé a bestiální vřavy přiloží ještě ruku k dílu honosné čisté nápěvy nastolující úchvatnou atmosféru, která může připomínat tu z dílny Batushka a ještě je smočená v pohanském smutku ve stylu finských Havukruunu. S první položkou se z reprobeden valí takové obrovské množství energie, které buď prostoupí tělem od hlavy až ke konečkům prstů a odtáhne na kilometry daleko od světa kolem, nebo srazí na zem, bezohledně převálcuje a ještě si na oběť pomyslně plivne. Máte na vybranou.
Debut rakouského tria v čele s vokalistou I.F.S. (ex-Alastor) není jen o nepředvídatelných útocích založených na silných vlnách melodiky, ale také o emočně vypjatých okamžicích jak je tomu v „The Undisclosed Universe of Atrocities“, relativní vyklidněnosti, jakou nabízí „Journey Into the Defleshed Paradise“ a propracovaném ambientu v jednak nečekaném závěru skladby „Tormented by Endless Delusions“, ale především pak v gradující a tajuplné „Cryptic Echoes from Beyond Dimensions“, jež je opatřena působivým mluveným slovem, podloženým mimo jiné funerálním sborem, který svou mimořádně intenzivní atmosférou nahání husí kůži.
Jak dobře si I.F.S. zvolil pro svou prvotinu úvod, stejně tak dobře si zvládl poradit i se závěrem. Tím se trefil do černého. Šestici skladeb uzavírá skvostná „And Darkness Should Be the End of Cosmic Faith“ s fascinujícím úsekem minimalistického odříkávání, připomínajícím post-blackové krajany Anomalie. Modelování touhy slyšet toho od The Negative Bias více potom završí perfektně naléhavý závěr skladby, a tak posluchači nezbývá nic jiného, než si desku pustit znovu.
„Lamentation of the Chaos Omega“ může leckoho překvapit, poněvadž v sobě ukrývá prvotřídně promyšlený nářez (jenž s dalším poslechem roste), jaký se každý den neslyší. I přes čistou a špičkovou produkci se deska honosí nespoutanou dravostí s dostatečnou dávkou jedovatosti. Vydání alba padlo na poslední měsíc v roce, a tak je docela možné, že si příznivci černého kovu na poslední chvíli přeorganizovávají žebříčky nejlepších alb roku 2017. I.F.S. by totiž z fleku mohl dělat přednášky o tom, jak tvořit a hrát inovativní black metal, který zaujme a nespadne do průměrné šedi.
|
