Rok 2017 je za námi. Byl to rok spousty tragédií, špatných desek a různých kauz. Byl to ale také rok plný skvělé metalové muziky, několika příjemných překvapení i ujištění, že některé skupiny zkrátka a dobře se špatným materiálem ven nevyjdou. S kvalitní muzikou se také často pojí výkon bubeníka – zkuste se někdy zaposlouchat a ocenit to, co ti pánové za soupravou dělají. Ve většině případů z následujícího výčtu mých oblíbených alb uplynulého roku totiž kapelu do této TOPky posunuli právě oni:

10. The Black Dahlia Murder - Nightbringers
Pokud existuje nějaká jistota, je to The Black Dahlia Murder a jejich moderní death metal, který valí jednu skladbu za druhou ve frenetickém tempu. Bicí se nezastaví, kytary jakbysmet, Trevor servíruje démonické skřeky a za půl hodiny je hotovo. Potěší zejména pár zvolnění a stopové melodické prvky, které příjemně ozvláštňují jinak vpravdě tu samou sypačku.
Song: Catacomb Hecatomb

9. While She Sleeps - You Are We
Klobouk dolů za to, že se kapela rozhodla postavit si vlastní studio a nahrát si novou desku na vlastní náklady (a díky crowdfundingu). I když se nejedná o žádnou tvrdou desku, návykovost čiší především z melodických pasáží a velmi promyšlené struktuře písní, které často atakují stopáž pěti minut. Z těch povedenějších písní by bylo hříchem nezmínit „Silence Speaks“, „Hurricane“ nebo trochu tvrdší „Revolt“. Jsem velmi zvědav, kam se While She Sleeps posunou dál.
Song: Silence Speaks

8. Phinehas - Dark Flag
Na Phinehas jsem narazil před dvěma lety, kdy vypustili do světa povedenou desku „Till the End“. Jedna z mnoha metalcorových band nemá sice v zajetém žánru moc co nabídnout nového, ale to, co dělá, dělá skvěle. Splynutí tvrdých riffů a melodického zpěvu se ještě neomrzelo a na nové desce „Dark Flag“ prosvítá i jakási dospělost jak v textové části, tak i ve skládání písní. Příjemná fošna, která s každým poslechem roste.
Song: I Saw the Bombs Fall

7. Decapitated - Anticult
Pokud si chcete sešrotovat mozek masivními riffy a klasickými deathmetalovými postupy, zapněte si nové Decapitated. Geniálně jednoduchá a přímočará placka, která dominuje svým zvukem a návykovostí v oblasti perfektně odvedené kytarové práce. Dokonalým důkazem je řezničina „Kill the Cult“.
Song: Kill the Cult

6. Thy Art Is Murder - Dear Desolation
Po spíše průměrné „Holy War“ se kapela znovu vrátila k osvědčené agresivitě a brutalitě, což demonstrují vály jako „Slaves Beyond Death“ nebo „No Absolution“. Přitom se zdaleka nejedná o generický deathcore, ale spíš o moderní přístup ke klasickému death metalu, ke kterému jistě přispěl i návrat zpěváka Chrise „CJ“ McMahona. První polovina alba vynikající.
Song: No Absolution

5. Kreator - Gods of Violence
Němečtí thrasheři opět vytasily zuby a zaťaly je dostatečně hluboko. Devizou ovšem nejsou vražedné riffy a rychlá tempa, ale naopak geniální melodické party a skvělé kytarové vyhrávky, které posouvají vybrané skladby někam o level výš. Celý rok poslouchat titulku, „Satan is Real“ nebo „Hail to the Hordes“ ještě neomrzelo a to něco značí. Příjemné překvapení a další z důkazů, že thrashové kapely z osmdesátek zažívají renesanci.
Song: Gods of Violence

4. Trivium - The Sin and the Sentence
Matt Heafy se svou partou v posledních letech ztrácel dech a skladby začínaly být až sterilně nudné. Pak se ovšem vyměnilo osazenstvo, nastoupil bubeník Alex Bent a Heafy najednou nalezl starou inspiraci a svůj songwriting dotáhl k dokonalosti. Album má spád, skvělou rytmiku a výrazné melodie, což je koktejl, který se naposledy smíchal u desky „Shogun“, což je pro většinu fanoušků i nefanoušků této kapely vynikající zpráva.
Song: The Sin and the Sentence

3. Fit for an Autopsy - The Great Collapse
Uběhl rok a Gojira opět vydala nové cédo…To je zřejmě asi jediným kazem na jinak perfektním díle nových Fit for an Autopsy. Těch styčných bodů s momentálně jedním z nejopěvovanějších moderních deathmetalových králů Francie je hned několik: mohutné riffy, občasné čisté vokály a hutná atmosféra s deathmetalovými prvky. Pecky jako „Heads Will Hang“, „Black Mammoth“ nebo „Iron Moon“ řežou hlavy a já se nemůžu dočkat, až si kapelu poslechnu naživo ve Zlíně před Sepulturou.
Song: Heads Will Hang

2. August Burns Red - Phantom Anthem
Corové legendy to opět dokázaly. Zatímco minule se hrálo na experimentální a progresivní notu, ve „Phantom Anthem“ se vracíme spíše zpět ke kořenům a i když se zase valí jeden riff a breakdown za druhým, nenudí to díky záživným mezihrám a melodickým pasážím. Navíc album funguje perfektně jako celek – nikde není nijaký velký kvalitativní rozdíl mezi skladbami, každá písnička má co nabídnout a hlavně si nová placka bere to nejlepší z kapely – tvrdé podklady, skvělé melodické linky a výborné aranže. Komplexní a vyspělá deska, kterou jsem za uplynulý rok protočil několikrát.
Song: Quake

1. Oceans Ate Alaska - Hikari
Tady není o čem. Když se parta talentovaných muzikantů rozhodne na corovém půdorysu k progové metodice, a to vše ozvláštní o japonskou klasickou hudbu, nezůstane kámen na kameni. Je to hravá, energická, moderní a atraktivní metalová deska, která s každým dalším poslechem baví čím dál tím víc. Když se totiž během půlminuty vystřídá deathmetalový riff s corovým refrénem a saloňákem, aby mohl vše spláchnout nasekaný breakdown a vše zároveň dávat smysl, nezbývá než se jen hluboce uklonit a tuhle bandu začít bedlivě sledovat.
Song: Escapist

Brutal Assault byl loni jedna velká jízda, ale zatím se mi letos moc důvodů k návštěvě nedostalo. Uvidíme, s čím organizátoři přijdou. Rok 2018 bude z mé strany spíš objížďka klubových koncertů (např. Architects, While She Sleeps, Sepultura) a hodně mě láká Aerodrome, ale výplata mizí vždy nějak rychle. Ze studiových alb se letos snad dočkáme dalších Rammstein nebo Fear Factory, zvědavý jsem na Machine Head, Behemoth, Parkway Drive nebo Killswitch Engage a mile rád se nechám překvapit zase nějakou méně známější kapelou.