Loňský rok byl pro českobudějovické Desire For Sorrow jakýmsi zhmotněním oblíbeného motta Stephena Kinga „dejte si pozor na tajná přání, mohla by se vám splnit“. Krátce poté, co kluci vydali své druhé album „Visions“, jehož hlavním tématem byla otázka nesmrtelnosti, hned tři z pěti členů kapelu opustili. Zůstavší Marek Horváth a Jiří Zíka však kapelu nejen při životě udrželi, ale z následujících slov prvního jmenovaného je zřejmé, že o Desire For Sorrow by v letošním roce mělo být slyšet.
Nelze začít jinak, než otázkou na to, jak vlastně Desire For Sorrow hodnotí uplynulý rok - na jedné straně může být vaše velmi kladně přijaté album „Visions“, na straně druhé může stát důkladná čistka v sestavě, kdy ze sestavy, která natočila zmíněné album, jste zůstali jen ty a zpěvák/kytarista Jiří Zíka. Takže uspokojení, rozčarování, nová výzva, ..,?
Rok 2017 byl pro nás opravdu náročný. Začalo to přípravami alba a pokračovalo následným nahráváním a prací okolo samotného vydání. Když už jsme mysleli, že máme to nejhorší za sebou a můžeme se vrhnout na koncertování a prezentování nové desky nám kluci oznámili, že se rozhodli odejít z DfS. Tím začali další komplikace. Najít nové členy, nazkoušet nový set a vyřešit další věci ohledně organizace kapely. To nám zabralo tolik času, že jsme v tomto roce nestihli ani tolik koncertovat.
Jaký vliv vlastně měla ta podzimní změna v sestavě na současný výraz Desire For Sorrow, zůstala ta část kapely, která měla na svědomí určitý stylový posun oproti debutu, nebo naopak Desire For Sorrow v aktuálním složení budou mít tendence vrátit se ke kořenům? Kam Desire For Sorrow aktuálně směřují?
„Visions“ nás poslalo do nových modernějších a tvrdších vod, přesto je tam pořád cítit lehká pachuť původní blackové tvorby. Další nahrávkou plánujeme náš styl posunout zase někam dál. Bereme to jako náš vývoj. Ke kořenům se rozhodně vracet nebudeme a stagnovat také ne.
A bude ještě pokračovat nějaké hledání nových členů nebo aktuální složení kapely je pro vaše další vize a představy plně uspokojující?
Oficiálně nyní působíme jako trio. Připojil se k nám bubeník Libor Všetečka, který s námi už v roce 2016 odehrál několik koncertů a mexické turné. V této sestavě si rozumíme a máme jasné plány, jak budeme s DfS pokračovat. Na postu basy u nás hostuje Infernis, bývalý kytarista DfS a současný basák kapely Avenger, který doplňuje naší koncertní sestavu. Tímto jsme kompletní.
Jaký to vlastně je pocit mít v ruce nové hodně ambiciózní album a místo řešení toho, jak jej co nejlépe prezentovat, se musíš zabývat otázkami o samotné existenci kapely? Bylo pro Tebe bezprostředně po rozchodu s bývalými členy jasné, že cesta Desire For Sorrow nekončí a kudy bude pokračovat?
Hned poté, co jsme se o odchodu kluků z kapely dozvěděli, jsme se se Zikym sešli a oba jsme se shodli, že chceme pokračovat. Právě i čerstvě vydané album „Visions“, na kterém nám hodně záleží, nám nedovolilo ani chvíli pochybovat, že bychom DfS pohřbili.
Jak s odstupem času dneska hodnotíš album „Visions“? Je pro Tebe tvorba uceleného příběhu v něčem jednodušší, než tvorba jednotlivých, vzájemně nesouvisejících písní? Oslovil vás tenhle způsob práce natolik, že i případná další deska bude spojena vyprávěním jednoho příběhu?
Alba si nesmírně cením. Do alba jsme dali to nejlepší, co z nás kdy vzešlo a strašně se těším na koncertování v tomto roce, kdy budeme „Visions“ představovat fanouškům i na živo. Co se týče koncepčního alba. Myslím, že je to složitější proces. Příběh nebo téma alba vytvoří určité mantinely, ve kterých se musíte držet, aby album mělo jak hudebně tak textem hlavu a patu. Zároveň to má kouzlo uceleného díla, které je jedinečné a budí zvědavost. Je to přidaná hodnota naší tvorby a proto bychom v této tradici u dalších nahrávek chtěli pokračovat.
V souvislosti s albem „Visions“ v jednom z rozhovorů zaznělo, že jste se vydali trochu jiným směrem a báli jste se, jak budou fanoušci reagovat. Jak tedy vaši fanoušci tuto změnu skousli, zaznamenali jste nějaký úbytek či naopak příliv nových příznivců?
Jak už jsem zmiňoval, tak jsme po vydání alba nestihli odjet tolik koncertů, abychom měli širší záběr v hodnocení, jak na nové album fanoušci reagují. Zatím hodnotíme z ohlasů na internetu, od přátel a známých z jiných kapel, že jsme udělali správný krok. Žádný úbytek fanoušků jsme nepocítili a nové fanoušky budeme, doufám, nabírat hlavně na koncertech.
Tématem alba „Visions“ byla otázka nesmrtelnosti a její následné katastrofické dopady. Co bylo impulsem či inspirací k tomu, pustit se do koncepčního vyprávění poměrně neveselého příběhu? Jaké poselství by si podle tebe měl posluchač z vaší desky v ideálním případě odnést?
Jde o téma, které přináší zamyšlení, kam spěje náš svět. Honíme se za dokonalostí, novými technologiemi a nadsázkou tomu je naše téma o nesmrtelnosti. Má za účel se zamyslet, jestli jsou všechny ty věci, které nám mají usnadnit a zpříjemnit život opravdu tak prospěšné nebo naopak naši společnost ničí.
Pokud byste se i v budoucnu chtěli pustit do koncepčního tématu, jaké další téma bys měl chuť zpracovat?
Nějaké nápady už máme, ale zatím si to necháme pro sebe.
Aktuálně máte nachystaný nový videoklip, který byste v těchto dnech měli představit, můžeš k němu už prozradit, na jakou skladbu padla volba a jak jste si užili nahrávání?
Nový videoklip vyjde v neděli 28. ledna a skladba bude odtajněna až těsně před vydáním. Klipu se zhostil Radim Věžník, se kterým už jsme spolupracovali na klipu „Revelation through affiction“. Natáčelo se v jednom velmi chladném a blátivém listopadovém dni v lesích za Brnem. A to je asi tak všechno co k tomu můžu před vydáním říci. (smích)
Co můžeme čekat od Desire For Sorrow v letošním roce, jaké jsou vaše nejbližší plány?
Koncertování, koncertování a koncertování. To jediné nás momentálně zajímá.
|
