O svém třetím albu, nazvaném „Act Of Creation“, tvrdí kapela Sebastien, že jde o její dosud nejambicióznější projekt. Ve světle toho, že hostovské řady zvučných jmen z prvních dvou alb poněkud prořídly a ke spolupráci kluci aktuálně přizvali zpoza hranic „pouze“ Apolla Papathanasia a Maya Petranina, stejně tak nahrávání tentokrát neproběhlo pod taktovkou Rolanda Grapowa v jeho studiu, ale v domácích podmínkách a vlastními silami kapely, může se zdát, že Sebastien to tentokrát pojali naopak daleko skromněji. Podstatná je však v první řadě muzika a čtrnáctka skladeb, které Sebastien na „Act Of Creation“ dali dohromady. A ačkoliv na nejedno „poprvé“ dojde, v zásadě se dá říct, že ti, kteří si s chutí pozpěvovali „Doriana“ z debutu, či „Highland Romance“ z desky následující, rozhodně zkrátka nepřijdou.
To nejzásadnější poprvé se pojí se skladbou „Winner“, kterou Sebastien nasadili jako první při postupném odhalování obsahu desky, což se může jevit jako docela kontroverzní krok. Sebastien na ní totiž velmi intenzivně zabrousili do moderních vod a silně nakoukli přes rameno švédským Amaranthe, důraz na až popově znějící klávesy a nasládlý vstup do skladby zhutní díky agresivnějšímu příspěvku Maya Petranina (vzhledem k tomu, že tento zpěvák občas zaskakuje za George Raina při koncertech, je to vlastně ideální příležitost pro fanoušky mít přímé srovnání hlasů těchto parťáků). Pro příznivce popových prvků je třeba říci, že skladba je velmi chytlavá a návyková, pro příznivce starší tvorby Sebastien je nutno zdůraznit, že ani v nejmenším nejde o skladbu (byť ty klávesově sladké odénky se na některých místech ještě objeví), která by měla charakterizovat „Act Of Creation“. K tomu by daleko blíž měla druhá ochutnávka, akční „Die In Me“, ve které hostuje Apollo Papathanasio a která nabídne dokonalý vývoj od hladivě harmonického úvodu (pokud už padla zmínka o popovém vkladu na album, i tady ta myšlenka na moment problikne) do výbušně agresivního refrénu (pro mě jeden z nejsilnějších momentů desky) s vyhroceným zpěvem.
Ta další poprvé – tedy fakt, že kluci se výhradně vlastními silami postarali o veškerou tvorbu, zvukový háv nahrávky i o texty – bez výhrad zapadají do linie nastavené předchozími alby a lze tak říci, že fanoušek kapely dostane přesně to, co od kapely očekává. Velmi silné, zapamatovatelné a zpěvné refrény, vyzrálý zpěv George Raina (jehož hlas – vlastně i výraz kapely - občas vyvolává silné asociace na Georga Neuhausera a Serenity, zkuste třeba mírnou „Amy“ nebo hrubší, dynamickou a živočišnou „My Empire“, coby dalšího kandidáta na vrchol), precizní výkon celé kapely, jednoduše řečeno chytlavý power metal s občasnými jemnými dramatickými kličkami. Ze svižnější první poloviny alba bych si dovolil upozornit především na houpavější potemnělou „Wake Up“, ve které ta kombinace dramatičnosti a chytlavé melodiky je nejsilnější, v druhé polovině, která díky zejména výraznějšímu podílu balad působí klidněji a romantičtěji (tento pocit je silně a slastně nabourán již zmíněnou „Die In Me“), pak pomalejším skladbám vévodí výpravně zasněná a smyslně vygradovaná „Queen From The Stars“, s plačtivou akustickou kytarou, kterou kluci (poslední poprvé) nabídli jako bonus i ve verzi s češtinou. Kouzelný na téhle variantě je fakt, že George Rain v české variantě chvílemi zní jako blízký příbuzný svého kolegy z Kreysonu a Citronu Ládi Křížka, v anglické tenhle moment nevykoukne ani na krátkou chvíli.
Sice podomácku, ale za to pestřeji a hlavně stejně dobře, jako v předchozích dvou pokusech. Na otázku, kterou Sebastien kladou ve své první klipovce „Winner“, lze tak odpovědět celkem snadno a jednoznačně – ano, pro mě jste vítězové.
|
