MURDER INC. - Umlčen navěky
Berounské těleso Murder Inc. vydalo debut „Umlčen navěky“, což není možné ponechat bez zmínky, zvlášť při vzpomínce na obstojné dva roky staré EP „Povolení zabíjet“. Na jeho anti-romantický obsah plně navazují tóny studiové prvotiny, a to ve velkém stylu, který nastolí intro „42-06-10“ (datum vypálení Lidic). To přitom vtipně klame hudebním tělem, když v něm propuknou čistokrevné deathové blast beaty, jež se přelijí do melody vyhrávek a nakonec i velmi návykové crossoverové hry. Tohle si nechám líbit, stejně jako rozjezd navazující střely „Rozsudek padl“, který okamžitě vtáhne dravě rozparáděnou rytmikou, do níž brzy vstoupí hbitě sólující kytara. Pak už se nám naplno připomene výše zmíněné EP, a to v brutální fúzi thrashe s deathem (zhruba v poměru 80 ku 20), přičemž někde na spodku neustále probublává crust a hardcore punk. Vše dohromady dokazuje instrumentální zručnost hudebníků, zpěvák a zároveň kytarista Pete do této žánrové směsice chroptí jakoby na místě vypálil karton startek, přičemž vzdáleně připomíná jakýsi mix mezi Štormem z Master´s Hammer a Berunem z V.A.R. Dominantním tempem se opět stává sebevražedná akcelerace, kterou občas variují změny temp či plnohodnotné zpomalení ve formě songu „Život jde dál“. Nejlépe se však pánům z Berouna daří v thrashově nazubených klepačkách, kterým na působivosti přidává několik vychytávek jako je black´n´rollové sólo v „Arcifuck“ nebo zvuk hutný jako bouřkově zatažené nebe nad baskervillskými močály. Intenzita si zde podává pokérovanou hnátu s agresí a výsledek - po loňské prvotině smečky Götterdämmerung - rozšiřuje sbírku povedených thrashových nahrávek made in Česká republika. A to jsou dále ve hře spolky Kaar a Exorcizphobia.
7/10
YouTube ukázka - IV. Druh
BRONSON A.D. - Warpath
Kdo by čekal, že se za poněkud divným názvem kapely a ještě více nejasným obalem studiovky „Warpath“ ukrývá těleso drhnoucí crossover thrash se značným náklonem do amerického hardcore punku? Stará newyorská škola je ve tvorbě Němců jasně patrná a její současná interpretace jim jde dobře od ruky, profesorské legendy S.O.D. ostatně pánové uvádějí jako jednu ze svých hlavních inspirací, přičemž tou další by soudě dle vstupního songu „After The Impact“ klidně mohli být Skotové The Exploited. Překvapení tím ale nekončí, s nástupem štychu „Horrortrip“ se totiž dočkáme nefalšovaného flirtu s rapem, který dále zazní také v anti-nazi položce „Eat Shit“, potažmo v titulním fláku „Warpath“. V tu chvíli je těžké nevzpomenout si na album „Rhythm Of Fear“, na kterém si s daným nemetalovým stylem zahrával Billy Milano a stvořil tím jednu z nejlepších nahrávek své party M.O.D. Němci sice úsečné hip-hopové fráze nesypou s neodolatelnou svůdností amerického tlouštíka, pánové mnohdy až příliš tlačí na pilu nebo zbytečně protahují repetici refrénových partů, i tak se ale jedná o slušnou zábavu, nemluvě o jedinečnosti, rap opravdu není něčím, co bychom v metalu slýchali často. K tomu přičtěme několik rychle vtahujících pasáží, jejichž nadupanost musí při živých vystoupeních fungovat jako voda, kterou nezkušená hospodyňka polije hořící pánvičku. Okamžité vzplanutí vroucí energie ve zcela nekontrolovatelné intenzitě. Němci Bronson A.D. nás na fošně „Warpath“ zvou na crossoverovou párty, a protože jde o kvalitní hostitele, není důvod jejich pozvání nepřijmout.
6,5/10
YouTube ukázka - Horrortrip
HARMPIT - Psychowarriors of Jupiter
Na širším žánrovém území se rozkročila také španělská sebranka Harmpit, a to až do té míry, že její hudbu mnohdy není snadné obecně podchytit konkrétními škatulemi. Jako příklad vhodně poslouží úvodní titulka, která začíná proslovem v rodné řeči, poté následuje mohutná palba ve stylu Testament nebo např. posledních fošen Němců Accuser, do hry se brzy zapojí sjízdné riffy a blast beaty se spíše podprahově vnímanými popěvky, aby variabilitu výsledného mixu dotvořily pasáže s melodickými zpěvy. Na první dojmy je to možná lehce zmatečné, na druhou stranu si člověk nemůže stěžovat na nedostatek nových podnětů, zvlášť když jsou technicky dobře zvládnuté, včetně zvukové produkce. Na čistokrevnější thrashovou notu zahraje navazující jízda „The Apocalypse Lords“, při nájezdu na refrén nicméně dojde na špásování s punkem, které se posléze naplno rozvine v písni „D-beat From Planet Insektia“, k tomu se přidá naspídovaná, až blackově vyuzená rytmika a další várka neurotických blast beatů. Když se pak v kompozici „Spaceborne Barracuda“ dočkáme hutného heavíkového zápřahu a bezmála powermetalového sóla s orientálním přívlastkem, začne být jasné, že tihle Španělé se svojí hudbou především baví a pranic nedbají na žánrové vyhranění. Thrash je sice dominantní (viz také palby „Wristbusters“ nebo „Wasped For Luv 2nite“), dalších vlivů je však mnoho, k těm již vyjmenovaným můžeme dále přičíst inudstrial ve stylu Ministry („Battlezone #666“) nebo srandičky ve formě hravých sól či estrádního pochodu robo-švábů, jenž zazní v opusu „The March Of Robocockroaches“. Španělé Harmpit prezentují malinko odlišný thrash, chvílemi možná trochu stylově roztěkaný, každopádně však osobitý a dostatečně zábavný.
7/10
YouTube ukázka - Psychowarriors of Jupiter
|
