Posun kapely určitým směrem může být pro její staré fanoušky důvodem k odvrácení se, stejně tak stylové změny s sebou přinášejí příliv příznivců nových. Obludnou propast mezi debutem a současnou tvorbou pozorujeme i u švédských Tribulation. Blackened deathovému bordelu a zběsilostem, kterýmiž tito Švédové hýřili na debutu „The Horror“, před nějakým časem odzvonilo a nyní už i ty poslední dozvuky nadobro utichly. Další desky udaly směr švédskému putování do progresivního (melo)death metalu a gotického rocku. Předchozí „The Children of the Night“ sklidila mezi fanoušky úspěch, a tak vyvstává otázka, zda se Tribulation s aktuální „Down Below“ zase někam posouvají, nebo zda se již ukotvili.
Start se nese v podání „The Lament“ (jejíž refrén silně připomíná zkušené krajany Dark Tranquillity) slibující celému kotoučku slušné nasazení a nekomplikovanost. Na vstřebání nikterak náročná skladba okouzlí vokálním drajvem a velkou porcí kytarové melodiky, která s tělem posluchače pořádně zahoupe. Tato položka je chytlavá jako mucholapka a dala by se označit oním nehezkým slovíčkem „hitovka“, a tak se perfektně hodí do reprobeden metalových klubů a hospod. Bude stejně tak chytlavý i zbytek alba? Byť Švédové vsází vše na (mrazivou?) melodiku, odpověď je spíše záporná. To by v mnoha případech bylo samozřejmě plus, poněvadž o lepivé hitovky extrémní metal nestojí, jenomže potíž vězí v tom, že skladby, jež by se jakýmkoliv jiným způsobem zarývaly do uší, na nahrávce nenajdeme.
I když jedna věc tu přece jen je a tou jest dokonalá monotónnost growlu, který neměnná tvář neopouští a při průchodu deskou jsme jím doprovázeni od začátku do konce. Neustále ta samá hlasová poloha začíná po chvíli nudit a stejně tak zajímavé jsou kytary a bicí (zvlášť pozoruhodná kytarová vyhrávka je zakomponována v „Lady Death“, kdy se ze strun vyluzuje něco, co připomíná seriálovou znělku). Na oslnivější okamžiky dochází v „Cries from the Underworld“, ve které se ke slovu dostává kytara jazzového zabarvení, nebo v předposlední „The World“, kterou Švédové naznačují, že stále ještě umí silné atmosféře zatopit pod kotlem. Kéž by takových skladeb, jako je „The World“ se znatelně „metalovějším“ soundem (tedy až na ta cukrová cingrlátka), bylo na převážně utahané a nápadově chabé „Down Below“ více.
Proč vynášet do nebes, když album nenabízí žádná překvapení ani žádné dech beroucí nápady? Nemluvě o nečekaných obratech, na ty totiž můžete zapomenout úplně. Od předchozích „Dětí noci" – které nabídly pestřejší a kousavější, neúnavnými riffy a virtuózními vyhrávkami bohatě protkaný materiál s o poznání zajímavější rytmikou (na níž se podepsal odchod bubeníka Jakoba Ljungberga, kterého nahradil Oscar Leander z Deathstars) – Švédové ještě více zvolnili a dnes míří na zcela jiné fanoušky než kdysi. Pokud vám ale novinkové skladby nepřipadají monotónní a dokáží ve vašem obýváku snížit teplotu, budete se čtvrtou plackou Tribulation spokojeni, mně její smysl a hlubší význam zůstávají neprolomitelně utajeny.
|
