Před čtyřmi lety zaznamenal brněnský underground přírůstek na deathmetalovém poli, za kterým stáli Dominik Kuře a Aleš Krupica (neboli Seth z melodeathových Embrace the Darkness). Phylactery za sebou mají dva roky starý demáč a nyní tasí – v povedeném přebalu posazenou a dobrou produkcí obdařenou – první dlouhotrvající fošnu „Aeber“ o jedenácti kouscích, jež se délkami motají kolem deathového standardu tří až čtyř minut. Vyvrhnutá novinka má za úkol nakrmit všechny hladové deathaře, jak ty old-schoolově laděné do klasiky, tak i ty modernější, co vyznávají „vostrý metalkóry".
Jak již bylo nastíněno, debut Phylactery je chytře promíchaný death metal (se sjezdy do techničtějších chlévů) s inovativními vlivy (corem a grindem), ale také s melodickou tváři žánru. Nicméně Jihomoraváci ctí staré pořádky, a ihned v první vteřině stopáže se spouští ostrý vokál, jímž Phylactery zaujímají nekompromisní výraz, nastartovaný na maximálně energické nasazení. O bezduchém devastování všeho kolem to však není, techničtější a melodičtější pojetí žánru do toho totiž nepřetržitě kecají, díky čemuž v jednotlivých skladbách najdeme podstatně větší pestrost než u staré monotónní školy ala Cannibal Corpse.
Seth neustále přebrusluje mezi obligátním, sytě zabarveným deathovým murmurem a podstatně výše posazeným štěrkovitým řevem. Kytarovými melodiemi a kombinací obou hlasových poloh je poctivě prokreslená „The Contract“, zatímco „...of August“ je nářez, jenž zběsile utíká vstříc slibovanému grindcoru. Vokální pozoruhodnost v podobě paralelně vedené linky vysokého řevu a zahuhlaného murmuru potkáme v „The Grand Abomination“, přičemž v následující „Nightfall“ dochází mezi těmito dvěma entitami k parádní konfrontaci, vytvářející zběsilé přestřelky, a ty chvílemi polevují do smiřujícího se duetu. Skladba navíc přesáhne žánrovou hranici a (i) díky tomu se vám snadno vryje do paměti. Některé skladby (jako „…of August“ či „Diablo Code“) jsou navíc doplněny o hlasivky kytaristy Dominika, což s sebou přináší další posluchačské zážitky.
Po výtečné divočině s pár odpočívadly následuje ve „Forest Eternal“ žánrová odbočka do až doomového rozjímání, na nějž jsme zvyklí od Embrace the Darkness. V případě Phylactery to má však o něco větší grády, více šťávy a lepší tah na branku (kdyby tato píseň představovala okénko do nové tvorby Embrace the Darkness, panovala by u mne naprostá spokojenost). Zadoomané položce by samozřejmě slušela delší stopáž, ale je fakt, že se toto chvilkové pozastaveníčko nachází v rámci brutální rychlojízdy, tudíž dlouhé snění holt není na místě.
Ostrá demíčkovka „Under the Red Sun“ dává zaslouženě prostor kytaře a volnost zběsilému poletování po jejím hmatníku. Závěr fošny je pak drcen totálním bubenickým masakrem, jenž připomíná (několikrát zrychlené) padání přezrálých meruněk ze stromu na zem. Jen druhá demověc „Asylum“ působí poněkud vatovitě, a tak by se bez ní dlouhotrvající debut v pohodě obešel.
Zůstává otázkou, pro koho je tento kotouč vlastně určen. Proč? Inu, jestliže se vyžíváte ve chlivajzovitém bordelu, bude pro vás poměrně velká část desky příliš umírněná a příliš melodická. A jestliže naopak patříte k melodikům, je vám odpověď už jasná. Z toho může vyplývat domněnka, že by se „Aeber“ mohla zavděčit širšímu publiku. Každopádně pro mne (coby v rámci žánru příznivce pouze melodeathového vrcholku) je debutový počin Phylactery celkem v pohodě uchopitelný.
|
