ANIALATOR - Rise To Supremacy
Dřív, než se při čtení názvu této kapely začnete (stejně jako já) podivovat nad nebetyčnou podobností se známějšími Kanaďany Annihilator, je nutné uvést, že tato americká kapela rovněž vznikla v polovině osmdesátých let a podobnost je tedy čistě náhodná. Jestliže Anialator skoro nikdo nezná, je to nejspíš proto, že pánové (z nichž staré časy pamatuje pouze basák Alex a kytarista Roland) nikdy nevydali plnohodnotný nosič, navíc se v roce 1989 jejich spolek rozpadl. Výsledkem tři roky starého reunionu je loňská kompilace „Mission Of Death“ a hlavně aktuální EP „Rise To Supremacy“, které by snad konečně mělo být předchůdcem debutové fošny. To bych hudebníkům přál, zvlášť když pětice aktuálních skladeb dobře šlape a dává kapele právo na plnohodnotné thrashmetalové bytí, jako menší problém se může jevit pouze načasování, když žánrových spolků je snad nejvíc v historii a člověk sotva stíhá držet krok. V době thrashového půstu – někdy před dvaceti lety – by obsah tohoto EP byl velmi vítaným příspěvkem, dnes v podstatě zapadá do širých konkurenčních řad a ještě více mezi obdobně znějící spolky. Tvorba Amíků znamená valivý thrash s drobnými doteky groovu, případně deathu, což společně s intencí a charakterem zpěvu Angela Gonzalese evokuje původní Sepulturu nebo aktuální počiny Řeků Drunkard a Němců Accuser, kde už se rozdíly začínají téměř smazávat. Výhodou této nahrávky je naopak – vzhledem k formátu logická – krátká stopáž, která nedovolí příliš uvolnit dynamický stisk skladeb, kterým k dobrému výsledku pomáhá i tempová variabilita nebo různé drobnůstky, jako je pocitově tísnivé sólo („All Systems Down“) či sympatické rozhoblované pasáže („Rise Again“) a zlověstné nájezdy („Thick Skinned“). Na prostoru dvacetiminutového EP tohle slušně funguje, otázkou zůstává, jak vše dopadne v případě plnohodnotné studiovky, samozřejmě pokud na ni vůbec dojde.
7/10
YouTube ukázka - Embrace The Chaos
EXORCIZPHOBIA - About Us Without Us
Trutnovská kapela Exorcizphobia vydává pod štíty labelu Support Underground v pořadí druhou studiovku s titulem „About Us Without Us“, jenž souvisí se známou Mnichovskou dohodou (čti zradou). Zasvěcení ví, že v čele tohoto uskupení stojí zpěvák a kytarista Tomáš Skořepa, jenž patří mezi činorodé hudebníky, živě si například zahrál (resp. hraje) se spolky D.R.I. a E-Force, loni pak zazářil ve výtečném projektu Final Flag. Crossoverový odpich pak do určité míry sytí také tvorbu domovské Exorcizphobie, jen se vše od punku více přiklání k thrashi. Popis tohoto alba však není úplně snadný, Skořepa a spol. platí za zručné řemeslníky, stejně tak je znát jistá nápaditost ve stavbě skladeb, a přece mě novinka Trutnováků ne a ne strhnout. Když se čtyřčlenné těleso urve k přímé žánrové sypanici, songy mají najednou ohromnou sílu (zejména „Just One Shot“, dále titulka a „Relationshit“ s riffovými přechody ala Metallica), tato strategie ovšem není středobodem, pánové vymýšlejí různé zákruty, kombinují, Skořepa sóluje o stošest (inspirace v Mustainově hře, ale také v tvorbě Anthrax je evidentní) a navíc vládne osobitým vokálním projevem (v němž je přesah do crossoverové škatule nejpatrnější), to vše je velmi sympatické, jenže co je to platné, když se výsledný tvar nezakousne s potřebnou intenzitou. Jeden z důvodů vidím (slyším) ve zvuku, jenž je poplatný osmdesátkovému feelingu, což byl možná záměr, mně ale podobný archaismus brání v plnohodnotném vychutnání obsahu. Když pak absentují lepší nápady (viz opus „Lost Again“, ale také běžná vybrnkávanda „Time Does Not Heal“), nenalézám mnoho důvodů k opětovnému spuštění této nahrávky. Z trojice letošních thrashových novinek stáje Support Underground, tedy Murder Inc., Kaar a Exorcizphobia, je pro mě nejslabším článkem řetězu právě trutnovský spolek.
6/10
YouTube ukázka - About Us Without Us
TERRÖRHAMMER - In The Name Of Hell
Úvod této recenze nemůžu začít jinak, než výpisem přezdívek jednotlivých hudebníků kapely, ty totiž leccos naznačí o samotné hudbě. Takže: zpěvák Pentagramator The Helltyrant a basák B.B.K. Necro Doctor jako aktuální členové kapely. Za zmínku ale stojí i jejich bývalí spoluhráči Manijak, T-Scream Agonizer nebo WarBeast Holocausto, jenž mimochodem trápí hlasivky u známých Norů Gorgoroth, tam ovšem pod přezdívkou Atteringer. Všechna pseudojména myslím jasně naznačují, že v případě smečky Terrörhammer nepůjde o žánr power nebo AOR, ale náležitě zčernalý metal s několika stylovými přívlastky. Tři roky po debutu „Under The Unholy Command“ přichází tato srbská sebranka s ípíčkem „In The Name Of Hell“, kteréžto názvy zase deklamují textový záběr, točící se kolem satanismu a válek. Intro „The Omen“ v tomto ohledu navodí milimetrově přesnou atmosféru, zejména kostelní varhany evokují příjemně nepříjemný zlověstný pocit. Poté vyhřezne old-schoolový mix speedu, blacku a thrashe, který je dnes slyšet leckde, v případě Terrörhammer je ovšem daný koktejl smíchán s patřičnou vášní a řemeslnou zručností, pročež si ďábelské předivo jednotlivých skladeb rychle omotá posluchače a jedovatými trysky přivede jeho tělo do záhrobních síní, ve kterých se hromovým echem rozléhá uhrančivý blackový skřek páně Pentagramatora. EP nabírá postupnou gradaci a metalovou sílu, „The Powers Of Darkness“ přidá na temnotě, zbylé dva vály „Hell Metal“ a „Black Terror“ (což je cover od ruské party Korrozia Metalla) pak zběsilou rytmikou, syrovým drajvem a černoprdelnickými frázemi dokonají dílo anti-náboženské zkázy. Víc netřeba dodávat, tohle je sakra dobrá kacířská práce!
7,5/10
YouTube ukázka - Riding on a Devil´s Storm
|
