CRISIX - Against The Odds
Španělé Crisix, kteří před dvěma lety vydali jeden z nejlepších žánrových počinů sezóny, jsou zpět s novinkou „Against The Odds“. A protože se stran stylového zaměření ani tvůrčí vášně nic nezměnilo, můžeme se radovat z další porce zábavného thrashe, jenž do sebe rovnoměrně absorbuje groove metal, moderní prvky, ale i crossover, který dynamizuje a nápaditě čechrá nejeden kytarový riff. Při jejich tvorbě tentokrát autoři použili o něco přímočařejší přístup, kdy se rychlá tempa stávají dominantními a už nezbylo tolik prostoru pro vynalézavé kompoziční hrátky známé z minulé fošny, což je možná trochu škoda. Zpěvák Julián Baz je naopak o něco umírněnější a nepouští se do občasných újeků (což je dobře). Hlavním aktérem novinky je každopádně energie, která mohutně tryská na všechny strany a spolehlivě strhává s sebou, což zafunguje zejména na koncertech, zvlášť ve spojitosti s vícehlasně nahuštěnými frázemi nebo (ne)vybraným slovníkem, jelikož se opět fakuje jedna radost (vál „Cut The Shit“ zařváním „Shut The Fuck Up!“ pro jistotou rovnou začíná). Hned po spuštění alba dostaneme facku ve formě nekompromisní rytmiky (ovšem thrasher nějaký ten políček lehce ustojí), přes kterou se brzy přelije valivá groovy-tsunami. Dynamická palba až po okraj nahuštěná intenzitou, ale také moderním feelingem, včetně zvuku, zpomalí až s nástupem kusu „Perseverance“, v němž uslyšíme souvislejší střednětempé pasáže, dočkáme se i melodických vyhrávek, které autoři sem tam vnesou v rámci vyšší variability, nejvíce pak v nátisku „Leave Your God Behind“, jímž propluje heavíkové sólo, potažmo svižný, skatepunkový refrén. „The North Remembers“ do nadžánrové hry zase po melodickém nájezdu vpustí dunivý hardcore, blast beaty i melodeath. Čtvrtá řadovka Španělů prostě baví, možná o fous méně než minule, ale pořád jde o extra kvalitu, která by měla sednout jak konzervativním, tak modernisticky založeným thrasherům.
7,5/10
YouTube ukázka - celé album
BURDEN OF GRIEF - Eye Of The Storm
Německé těleso Burden Of Grief letos přichází s v pořadí sedmým řadovým albem, které disponuje povedeným coverem z díly Jana Yrlunda. Stejně tak zaujme sound, jenž při krátkém intru „Inception“ a hlavně navazujícím titulním songu nepřipustí pochyby o kvalitách producentské práce. Díky tomu si můžeme naplno vychutnat urputně hraný metal, jehož stylové rozhraní balancuje na melody thrashovém území, s výrazným přesahem do groovy a částečně deathových množin. Zpěv Mike Humanna by mohl znít v libovolné coreové smečce, technicky přesné pasáže zase potvrdí řemeslnou zručnost německých hudebníků. Zmíněná úvodní položka jde naproti příznivcům moderního thrashe, další kus „The Angel“ zase kvůli vokálnímu náklonu do growlingu rozvíří deathmetalové vody, flák „Broken“ si své odbude na groovemetalovém podkladu. Tato žánrová variabilita se prolíná celým hudebním děním nahrávky s tím, že jsou do ní posazeny vynalézavá a mnohdy nečekaně chytlavá sóla, nebo pěvecké fráze koncipované pro rozfajrování publika při živých vystoupeních. Právě vokální linky ale v menší nápaditosti mírně zaostávají za instrumentací a někdy kolem „Breathe One´s Last“ začnou vykazovat známky schématické bezradnosti. Deska „Eye Of The Storm“ kvůli tomu upadá více k průměru, do kterého naplno nezahučí hlavně díky zmíněným kladům, mezi nimiž vyniká především výborný zvuk a nápadité sólové výlety.
6,5/10
YouTube ukázka - Eye Of The Storm
HOSTIL - Infernal Rites
Také v Peru umí zatopit pod metalovým kotlem, v případě debutující sebranky Hostil ale nezůstává pouze u thrashového paliva, žár totiž mohutně rozdmýchávají také deathová polena. Založení plamene probíhá podle starých receptur vzniklých v osmdesátých letech, které jsou zkrátka nejlepší a dondes spolehlivě zahřejí. Dobrou zprávou je, že Peruánci nešli ve své retro výpravě do krajností a nebránili se modernějšímu zvuku, pročež má deska „Infernal Rites“ správnou šťávu. A že čtveřice hudebníků má co nabídnout, o tom není pochyb. Jejich tvorba je vlastně dalším z důkazů, že když se nástrojů chopí schopní a nápadití jedinci, nezáleží na stáří použitých prvků, ale na talentu při vytváření jejich finální podoby (svíčkovou taky jíme pořád dokola, rozdíl přitom netvoří kořenový základ, ten je víceméně stále stejný, ale cit při dochucování). A tak hned při prvních riffech této nahrávky víme, že jsme na správné adrese a že nám ve společnosti této party (navzdory jejímu názvu) nebude vůbec zle. Hudbou se proplétá temná atmosféra celkem přesně ladící s výjevem na obalu, do toho zpěvák Luis bublá sirnaté fráze, rytmika se nebojí svižných ani zlověstně šlapavých temp, kytary pak plodí pěkné nájezdové riffy nebo nemalý počet sólových partů, včetně těch melodických (song „Hell“). Jisté osvěžení představuje dvojice závěrečných kusů „Despertar“ a „Usurpador“, které jsou, jak názvy napovídají, odzpívané ve španělštině. Máte-li to rádi tvrdě a ne moc dlouho (album má něco přes půlhodinu), s poslechem váhat nemusíte.
7/10
YouTube ukázka - teaser
|
