Takže dlouhodobý odpočinek nebo dokonce rozpad, o čemž se spekulovalo, se nekoná… Místo toho, po čtyřech letech, což je nejdelší pauza mezi deskami v kariéře této sympatické trojice z Walesu, přichází ke slovu nová deska. A s ní vyvstává i otázka, jestli svět potřebuje skutečně nové album Manic Street Preachers. Kapely, která sice udělala v prvních letech své kariéry docela slušný stylový veletoč, kdy jasně definovala svou tvář na budoucí léta, ale zároveň kapely, která za posledních deset let nedokázala úplně přesvědčit a nabídnout hudbu, která by byla srovnatelná s jejich nejlepšími deskami. Jistě, „Postcards From The Young Man“ a „Rewind The Film“ byly velmi slušné desky, ale přece jen ve zkoušce časem neobstály tak, jako třeba „Everything Must Go“ a „This Is My Truth Tell Me Yours“.
A to vlastně nemusíme mluvit ani o tom, že každá dobrá deska z poslední doby byla vyvážena horší kolekcí, která jako kdyby chtěla naznačit, že Manic Street Preachers jsou už vyčerpanou kapelou. Vždyť jako jasný příklad mohou sloužit vcelku nepovedená alba „Send Away The Tigers“ a „Futurology“ a o absolutně nejhorší položce v diskografii kapely, podivné „Journal For A Plague Lovers“ ani nemluvě. Proč by tedy měl od novinky „Resistence Is Futile“ člověk čekat nějakou bombu? Možná proto, že s něčím takovým Manic Street Preachers dokázali vždycky překvapit. Když už se myslelo, že jsou na dně, dokázali se od něho odrazit a přijít se skutečně dobrou, neřkuli skvělou deskou. Ale mají takovou sílu ještě v roce 2018, po třiceti letech kariéry?
Manics nejsou dnes tak politicky vyhranění a bouřliví jako v dobách svých začátků s debutem „Generation Terrorists“, ani tak hitoví a melancholicky zasnění jako na konci devadesátých let, kdy dosáhli největší slávy. Ale jedno jim zůstalo. Schopnost napsat dobré skladby a zúročit je ve svůj prospěch. A právě tohle se jim povedlo na novince. Ne beze zbytku, ne dokonale, protože taková „Resistance Is Futile“ není. Ale minimálně Manics předkládají lepší práci než na minulé „Futurology“. Stylově na ni sice navazují, ale stále silněji je na kapele znát, že pomalu začíná rekapitulovat svou kariéru a proto k překvapení můžeme na novince dokonce slyšet i odkazy na debut „Generation Terrorists“ nebo dokonce kultovní „The Holy Bible“, nejtvrdší a nejtěžší desku, jakou kdy tahle parta z Cardiffu vydala. To ale byla jiná situace, to s nimi byl ještě Richey James…
Hlavní síla novinky nespočívá v tom, že by nabízela byť sebelepší pohledy do minulosti (objevná tahle deska pochopitelně není), ale v tom, že nabízí dobré skladby. Přestože úvodní „People Give In“ jako kdyby rozjížděla album velmi opatrně a nenápadně, se singlovou „International Blue“ se ukazují současní Manics v plné síle. Najednou jsou zpět se svou někdejší hitovostí, jiskřivostí a originalitou, že ani nevadí trochu té nepůvodnosti. Takových míst je na desce více. Kupodivu mezi ně nelze až tak úplně řadit další singly „Distant Colours“ a „Dylan & Caitlin“, které sice svou kvalitu mají, ale kompozice jako „Liverpool Revisited“ a „Sequels Of Forgotten Wars“ a „Hold Me Like A Heaven“ jsou přece jen o fous silnější. Právě v nich se ukrývá síla současných Manic Street Preachers, kteří jsou pro letošek trochu tvrdší než bylo v poslední době zvykem.
Tento trend určuje spíše konec desky, kdy zejména „Broken Algorithms“ vytasí ostrý riff jak z punkových začátků a její duch se pak ubírá trochu i ke zmíněné „The Holy Bible“, tedy k místům, na které zdánlivě Manics už dávno zapomněli. I „Songs For A Sadness“ působí trochu nepřístupnějším dojmem a i když závěrečná „The Left Behind“ končí smířlivými tóny, neklidný pocit ze závěru desky přetrvává. Je to dobře nebo špatně? To už záleží na posouzení každého poslcuhače… Je to především trochu nečekané.
Celkově se ale rozhodně dá říct, že na „Resistance Is Futile“ se nachází Manics ve své lepší hodince. Pokud bychom si měli jejich desky rozdělit na dvě poloviny, ty skvělé a ty průměrnější, bude novinka náležet spíše k té první půlce. Není to sice jejich nejlepší deska, ale rozhodně má v sobě více síly, než předchozí počin nebo věci z druhé poloviny minulé desetiletky.
|
