Máte-li rádi, když si kapela zachová svoji tvář, ale přitom se dokáže tvářit pokaždé jinak, mohli by pro vás být němečtí hard rockeři Bonfire a události posledních tří let v této kapele zajímavé téma. Po odchodu ikonického pěvce Clause Lessmanna se kytarista Hans Ziller za doprovodu antižolíka Davida Reeceho pokusil pod vlajkou Bonfire reinkarnovat své Ez Livin´. Když to nezafungovalo, nahradil Reeceho Alexxem Stahlem, jehož pěvecký projev umožnil Bonfire plnohodnotně se vrátit na loňském albu „Byte The Bullet“ do jejich nejsilnějšího období (v minulém století). A že takhle povedená deska byla impulsem do dalšího aktivního života, svědčí nejen na podzim chystané monstrózní turné, ale i novinková deska „Temples Of Life“, která vychází poměrně krátce po loňském životabudiči.
A Hans Ziller trochu nečekaně se svou partou znovu překvapil. Dokázal totiž nabídnout kolekci, ze která aróma starých Bonfire sice lze celkem bez námahy nasát, ale ono kupodivu není tak výrazné, aby se stalo dominantou nahrávky. Filozofie téhle desky a současné dění v Bonfire bych si troufnul odhadnout na situaci, kdy se kapela sice snaží držet svých poznávacích znamení, ale zároveň je přizpůsobuje na tělo a hlasivky křiklouna Alexxe, který zní daleko méně lessmannovsky, než na minulém albu. A tahle kombinace jednak posunuje Bonfire zase o kousek jinam, jednak funguje naprosto spolehlivě.
Titulní skladba je jakousi vlajkovou lodí současné formy Bonfire – adrenalin, nadupanost a až nezvyklá agresivita s našponovaným vokálem, dramaticky okořeněným krátkou kooperací s hrubším chraplákem, vrcholící v melodickém (přesto silou pulsujícím) refrénu s decentním starobonfireovským odénkem, s výborným kytarovým sólem, gradujícím za podpory upozaděného chorálu. Stejně přesvědčivě Bonfire pokračují – „On The Wings Of Angel“ díky úvodnímu klávesovému motivu zní lehce nasládle, lehounce teatrální a příjemně zabarvený projev Alexxův projev se pomalu vyhrocuje a píseň tak chytá tu klasicky stupňovanou atmosféru až do úlevného melodického sklouznutí do chytlavého refrénu s parádně se proplétajícími hlasy. Až alarmujícím způsobem zní hutnější a těžkopádná „Feel The Fire (Like The Bonfire)“ s jedovatým riffem a silným sborovým refrénem, emotivní a klidná balada „Comin` Home“ (v závěru alba zazní i v akustické verzi) sice nedosáhne až na tu typickou pocitovou erupci nejznámějších Bonfire-cajdáčků, ale moment, kdy Alexx v plačtivém refrénu napne svoje hlasivky, je velice působivý, následující „I´ll Never Be Loved by You“ se šťavnatou melodií by díky živým sborům, dynamickému zdvojování hlasů a parádní kytarové melodii dokonale zapadla do devadesátých let, optimistický riff v „Crazy Over You“, s parádní Alexxovou prací a skákacím stadionovým refrénem dokáže strašně snadno pohltit. Jednu věc bych však Hansi Zillerovi s chutí zakázal. Ani tentokrát neodolal vložit na album ukázku svého smyslu pro humor a závěrečná téměř dvacetiminutová (!!!) koláž „Friedensreich II - The Return Of The Zünsler Into The T.O.L.“ (už první část na minulém albu dokázala spolehlivě nabourat atmosféru a to trvala pouhou necelou minutu) je slušně řečeno na zabití.
Všechna čest. Nejenže Bonfire nabídli zase o kousek jinačí odstín melodického hard rocku než minule (což u nich není zas tak netradiční), ale zároveň udrželi laťku na stejně vysoké úrovni (a to se jim naposledy povedlo v devadesátých letech). Jestli takhle nadupanou formu předvedou (za podpory hvězdných hostí) i na podzim v Plzni, je se na co těšit. A doufám, že i nějaký kousek z téhle kolekce si místo v playlistu najde, kvalitu na to „Temple Of Lies“ má.
|
