Jak je všechno v případě šestého alba moravských Silent Stream Of Godless Elegy relativní. Již samotný název „Smutnice“ signalizuje, že album v sobě ponese určitý melancholický náboj (což ostatně není poprvé), ale přitom takovou radost, jakou přináší toto jejich dílo, jsem ze „Sajlentů“ ještě neměl. Promo materiály popisují tvorbu SSOGE jako jedinečnou kombinaci tradiční moravské lidové hudby a doom / death metalu, přičemž o tyto zmíněné metalové vlivy zavadit samozřejmě lze, ale i ty nejvláčnější tóny „Smutnice“ jsou až nedoomově ohromně plné života a agresivitu i těch nejhrubších pasáží strašně snadno zjemní laskavě emotivní hlas Hanky Hajdové...
Chtělo by se říci dominantní hlas, jenže těch elementů, které na sebe výrazně strhávají pozornost, je celá řada. V první řadě je to parádně sytý a čitelný zvuk z dílny Rolanda Grapowa, díky kterému je možné si plně vychutnat až progresivně neposednou úžasnou hru bicích, stejně jako specifickou atmosféru, vytvořenou řadou lidových nástrojů (housle, violoncello, cimbál…). Opominout nelze ani poeticky výpravné texty, ze kterých sálá láska k mateřštině (i vlastním kořenům), stejně jako obratnost při zacházení s ní. V neposlední řadě je to pak dokonalá harmonie a sladěnost všech těchto prvků a náladová bohatost a pestrost, které dělají ze „Smutnice“ až neskutečně povedené dílo.
Je fascinující, jak bezprostředně k sobě pasují hrubost (zejména díky divoce akční rytmice a chropotu Pavla Hrnčíře, který když trošku ubere ze záhrobního chropotu, zní překvapivě majestátně) s následnou vzletností Hančina hlasu, podkresleného tklivým houslovým motivem v košaté „Kdo z nás je víc“, které přirozeně přejdou do ryzího folklóru v úžasně se rozvíjející skladbě „Synečku“, je6 je dokonalou ukázkou Silentovského mistrovství v zacházení s emocemi. Jeho vrchol pak přijde v „Tichém zpěvu“, kde se k nesmírně precizní detailní propracovanosti jednotlivých nástrojů, hladivému Hančině zpěvu a plíživé dramatičnosti přidá navíc ještě krásná refrénová melodie, romanticky prostý text ( „Do rukou ti celý svět, můj milý, dám, po boku tvém chci jít dál, nebudeš sám - před Pánem Bohem, před Svarogem, před všemi Bohy najednou - - při tobě stát.“ ) Mluvit o vrcholu v případě „Smutnice“ je velmi obtížné, každá z osmi skladeb má svou jedinečnost, svébytný výraz i bohatě se rozvíjející děj a detaily, které vás nenechají ani na chvíli v klidu, ať už je to tajemnost v „Malověrné“, přírodně lidové sbory v „Za nevěstou“, niternost v pokorném „Bezbřeží“…, ke všemu (snad vyjma posledně jmenované) si doplňte schopnost každou skladbu rozvíjet a vygradovat i neskutečnost sílu nemetalových nástrojů a výsledek je nabíledni.
„Smutnice“ je parádní album (a proto ta vysoká kadence výše uvedených superlativů)a jakékoliv jeho opisování pomocí slov je jen sysifovskou snahou přiblížit něco monumentálního. Nejdelší pauza mezi řadovými alby Silent Of Godless Elegy je tak korunována jejich doposud nejlepším a emotivně neskutečně silným dílem.
|
