THRASHIST REGIME - Carnival of Monsters
První kapelou dnešního dílu jsou Britové Thrashist Regime. V souvislosti s jejich titulem mě hned napadá: jaký by vůbec mohl být ideální thrashový režim? Ráno dlouho spát, pak si dát pořádný masitý oběd, odpoledne jít v teniskách a stylové džísce na pivo s kámošema a večer navštívit nějaký dobrý koncert. Na něm by mohli úplně v pohodě hrát Thrashist Regime, jelikož kvalitu tenhle anglický kvintet bezesporu má, a to dosti značnou. Oceňovaný byl už šest let starý debut „Fearful Symmetry“, aktuální fošna pak pokračuje ve sklízení pochvalných recenzí. Všechny kompoziční špeky vypíchne již úvodní jízda „Laughter Then Madness Then Death“ a další songy nastolenou hru bez větších výkyvů zdůrazní a upevní. Příjemně symptomatickými znaky bude nápaditá stavba písní s řadou tempových předělů a dynamických nájezdů, které startují divoké a zpravidla velmi působivé riffové pasáže. Skutečně, jakmile tihle borci nasadí k rychlopalebné vybíjené, dostává se nálada do bodu varu. Zajímavě vyznívají také hravé sólové výlety, které okolní masáž zjemňují díky mnohdy až heavíkovým melodiím, jež jsou nejvíce slyšitelné v „Metadical Massacre“. Na desce „Carnival Of Monsters“ se však také nalézá několik stínů, jako je menší nápaditost některých vokálních linek (např. refrén v „Operation: Keep Him Busy“) nebo přemrštěná stopáž, ať už některých songů (časy nad šest minut nejsou výjimkou), tak nahrávky jako takové. Hodinová hrací doba bude příliš na jakoukoli thrashovou desku, bez ohledu na její kvalitu, a tak nakonec i tato fošna malinko ztrácí na působivosti. Jde však o komplexní pohled, při kusém vstřebávání žádné riziko nehrozí, skladby naopak spolehlivě šlapou a dobře baví.
7/10
YouTube ukázka - Soldiers of Fortune
NUCLEAR OMNICIDE - Nuclear Omnicide
Kapela Nuclear Omnicide pochází z Finska a letošní stejnojmenná placka je druhým studiovým zářezem. Její obsah lze označit za jednak nečekaný a jednak chvílemi vyloženě explozivní. Některé pasáže totiž vibrují tak strhujícím thrashem, že buňky v těle začínají samy od sebe pařit, čímž dávají do pohybu tělo a zejména dolní končetiny jeví tendenci neurvalým rytmickým pohybem vydupat díru do země. Začátek alba se nicméně nese v jiném a pro celkové chápání nahrávky malinko zavádějícím charakteru. V kusech „Stench Of Profit“ a „Morphogenesis“ zazní drtivá řež s blast beaty a dethovými, v případě druhé jmenované položky dokonce až punkovo-grindovými vlivy. Jde o lehce zmatečný mix, ve kterém se prozatím známky nějaké vyšší atraktivity příliš neprojevují. Situace se změní v navazující kompozici „Powermad“, jejíž nástup evokuje mistrovskou fošnu „Nightmare Logic“ od Amíků Power Trip, riffy jiskří dravou sugescí a industriální syrovostí, brzy se přidá dobré sólo. Obdobně lákavé momenty můžeme očekávat v každé z následujících skladeb, a to přesto, že jistá dávka skladatelské roztěkanosti zůstane přítomna. Stylové přesahy se nicméně podaří lépe uchopit (často mi v mysli vyskakoval vynikající death´n´thrashový debut od Malevolent Creation), ruku v ruce s tím přijdou dynamické a mnohdy hodně strmé tempové zvraty, které jenom zdůrazňují neobvyklý koncept písní. Toužíte-li po mírně netradičním a nevyzpytatelném, zároveň však patřičně brutálním zážitku, mohlo by vám tohle dílo sednout.
6,5/10
YouTube ukázka - Powermad
DEFIATORY - Hades Rising
Švédské těleso Defiatory před dvěma lety zazářilo debutem „Extinct“. Novinka „Hades Rising“, jež vyšla 11. května, pak na studiovou prvotinu navazuje v plné síle a kráse, ba co víc, její obsah tehdejší kvalitu ještě o drobný kousek pozvedá. O tom, že se bude opět hrát první thrashová liga, dostatečně vypovídal singl „In Hell“, jenž byl do éteru vypuštěn zhruba dva měsíce před vydáním díla. Valivě úderný, rytmicky odzbrojující a vysoce technický thrash s přesvědčivými frázemi schopného zpěváka Martina Runnzella, který si dává sloky jako Trautenberk hajnýho, v refrénu pak jeho nekompromisní dikce nenechá nikoho na pochybách o pravdivosti vyřčeného („This is why/I believe/I´m in hell!“). Do dané kompozice nás navíc vítá - v albové, nikoli videoklipové verzi - nečekaně chytlavý nájezd, který jednak rozvíjí strukturu skladby, jednak dokládá autorskou otevřenost i jiným, nežli striktně žánrovým vlivům. Melodické motivy se vynořují také v dalších albových položkách, nejčastěji v refrénových partech (např. „Stronger Than God“ nebo „Morningstar“), jejich okolí ovšem tepe pravověrným old-schoolem, jenž se kvalitativně napojuje na výše zmíněný singl (který celou nahrávku startuje) a v několika případech navozuje hojně povznášející pocity. Úplně samy do thrasherovy duše - zvlášť té odkojené spolky Slayer a Sepultura - vstupují songy jako „Dance Of The Dead“, „Death Takes Us All“, „Down To His Kingdom“, zážitek přibližující se žánrové slasti navodí „Metatron“, „Bane Of Creation“ (s další porcí skvostně sjízdných slok a nejmelodičtějším sólem vůbec), a v neposlední řadě také titulní opus, který ve velkém stylu shrnuje celé předešlé dění. Švédové Defiatory jsou ve výborné formě a jejich novinka prostě musí fanoušky žánru bavit.
8/10
YouTube ukázka - In Hell
|
