Novinky švédské společnosti Nordvis (orientující se z převážné většiny na black metal) se vyplatí sledovat, poněvadž tato stáj zajišťuje velice zajímavé hudební zážitky (viz Grift nebo Fedrespor), a ani v případě jejich krajanů Skogen nehrozí přešlap vedle. V souvislosti s pátou fošnou Švédů zaujme hned na první pohled pojítko s minulostí, novinka „Skuggorna kallar“ (v překladu „stíny volají“) totiž dostala jméno po druhé skladbě z debutu „Vittra“ z roku 2009. Samotný název Skogen neskrývá žádné složitosti, Švédové se pojmenovali jednoduše jako „les“ a hrají progresivní black metal s folkovou příměsí, ponořený do chladné epické atmosféry s nádechem Bathory, kterým mohou oslovit fanoušky svých krajanů Vintersorg nebo sousedních Borknagar či Enslaved. Avšak ze jmenovaných spolků jsou černému kovu nejvěrnější právě Skogen.
K pozitivním stránkám „Skuggorna kallar“ patří zvuk, který není zbytečně přehulený a který dává každému ze zúčastněných nástrojů dostatečný prostor. Přestože nahrávka nepostrádá potřebnou blackovou syrovost, nepotýká se s garážovým soundem, ba naopak zní velice vyspěle. Inženýrská práce tedy proběhla na výbornou, podařilo se totiž najít jakýsi středobod, v němž nástroje netvoří jednu hlukovou stěnu a zároveň výsledek není bezcitně vyčištěn do bezduché sterility. K tomu přičtěme již vzpomínanou věrnost black metalu, ta je cítit jak z hladových vokálů s lyrickým obsahem z větší části ve švédštině a z té menší v angličtině, ledově chladných samplů a bodavých kytarových riffů, krásným příkladem tohoto nesvatého spojení budiž „När solen bleknar bort“. Protějšek k vyhladovělým vlčím řevům tvoří melodické čisté zpěvy, kteréž zastupují společně s akustickými nástroji folkovou stránku materiálu. Do atmosféry nejvýrazněji vyčnívají vedle zmiňované „När solen bleknar bort“, s pěkným kytarovým nájezdem, hlavně promluva „Omen“, jež vás odnese doprostřed hustého tmavého lesa, téměř devět minut dlouhá temná bathoriovka „Beneath the Trees“ (kultem Bathory silně zavání také „Det nordiska mörkret“ a „Frostland", v tomto směru by si Skogen mohli podat ruku s Ereb Altor) a druhá nejdelší věc na albu „The Funeral“.
Skogen neobětují svou lásku k černému kovu ve prospěch progresivního experimentování a to je v jistém ohledu jejich velké plus. Fanouškům folk/black metalu s organickým soundem, který svou inspiraci jak pro instrumentální, tak i pro lyrickou složku hledá v přírodě a který zní velmi důstojně, lze tyto Švédy a jejich pátou řadovku v pohodě doporučit.
|
