Fanoušky Wardruny, Heilung či Forndom bude určitě zajímat experimentální norský projekt Varga Tordena Saastada ze stáje Nordvis, kterýžto na debutu „Tid“ („Čas“) spojuje funeral doom s tradičním severským folkem, aniž by zaměstnal metalovou složku. Varg se tu vypořádává se ztrátou sourozence a toto album má takříkajíc zahojit všechny rány. Ovšem takto ostrou bolest čas nevyléčí nikdy, truchlící člověk však pociťuje potřebu vlít svůj žal do tónů (to se nedávno stalo třeba v případě projektu Hallatar). A asi nikoho moc nepřekvapí, že tato vážná záležitost vylezla z vod blackmetalových, původně měli totiž na projektu pracovat členové právě zaniklé norské blackmetalové kapely Sekt, jenomže Varga přepadla silná potřeba osobnějšího pojetí, a proto se rozhodl po této cestě kráčet sám.
Hudba projektu Fedrespor je inspirovaná myslí a pocity starých Seveřanů, což je vedle palčivého smutku nejdůležitější ingrediencí „Času“. Moderní nástroje doplňují ty starodávné, a byť se projektu nedá upřít určitá podobnost s Wardrunou (s tím se ostatně dnes vypořádává mnoho spolků ve škatulce „nordic folk“), bylo by velice nemístné – až sprosté – hovořit o projektu jako o kopírce. Ať už to jsou vrstvené kytary, zádumčivé klávesy nebo uskromněné ťukání, z každého z nástrojů je cítit smyslnost, svébytnost a také šlépěje a dech norské krajiny. Tím stěžejním nástrojem je však hlas, jenž je využívaný sic skromně, zato velmi efektivně. Nářek, mluvené slovo a zpěv zaujímají důležitou pozici a v podstatě se dá říci, že nástroje a krásné ambientní průniky se kolem nich točí a doprovází je. Plnohodnotné zpěvy se v celé své kráse rozvinou v „Gripedyr“, ta ztělesňuje manifest smutku.
„Čas“ slouží dobře i jako meditativní hudba, která člověka přenáší do terapeutických rukou přírody a nejkrásnější takovou cestou je „Evighetens vidder“ s prostorovým ptačím zpěvem, přítomným nejen v této skladbě. Šamanská „Langt skal de vandre“ ukáže kouzlo severské málomluvnosti a poví něco o tom, jak obrovskou váhu a sílu jednotlivá slova nesou. Seveřanovi totiž stačí vyřknout jediné slovo a často dosáhne onoho skvělého efektu, že se svět kolem zatočí a v hloubi duše se něco hne.
Ať už vás bude Fedrespor doprovázet meditativní cestou, díky níž prozkoumáte vlastní nitro, nebo se neurvale povrtá ve vašem melancholickém snění, vždy se z „Času“ stane hluboký zážitek, jaký vyznavač severského neofolku a staroseverské kultury přivítá s otevřenou náručí a hlavně myslí.
|
