FANTASY OPUS - The Last Dream
Pokud bych chtěl dát na promo materiály, jež propagují novinku portugalské kapely Fantasy Opus, musel bych zákonitě očekávat složitou progresivní instrumentaci, jelikož label Pure Steel Records zmiňuje veličiny jako Symphony X, Dream Theater nebo dokonce Cacophony. Realita je ovšem značně odlišná, Portugalci se sice sem tam otřou o progové riffy, jejich hlavním žánrem je ale power metal, přičemž stavba písní je nekomplikovaná a (většinou) v pohodě vstřebatelná. Škoda, že obdobná lehkost neproplouvá také kompozičními linkami, které jen občas akčně vytrysknou a osvěží posluchače nějakým tím slušným nápadem, celkově lze však na partu Fantasy Opus nahlížet jako na tuctový a ničím extra oslňující spolek. Kladné body směřují zejména k povedeným vyhrávkám a několika refrénům, v čele s „Heaven Denied“ a „Black Angels“. Často ale působivě načaté motivy upadnou v průběhu písně k průměru, nejvýrazněji zřejmě v „Conquer The Seas“, kde na skutečně lahodný speedmetalový start nebyli autoři schopni přilípnout stejně dobrý vnitřní obsah. No a pak je tu další zádrhel, zpěv Leonela Silvy. Ten není vyloženě průšvihový, nicméně naráží na evidentní limity (zejména ve výškách) a ještě více tlačí kocábku naloženou jedenácti skladbami k břehům brzkého zapomnění (je pravda, že alespoň něco zachraňují nejednou použité vícehlasy). K tomu přičtěme extrémní sedmdesátiminutovou stopáž a ve výsledku můžeme desku „The Last Dream“ zastrčit do šuplíku, který otvíráme pouze v případě déle trvající poslechové nouze.
5,5/10
YouTube ukázka - preview
CRYSTAL TEARS - Decadence Deluxe
Řekové Crystal Tears existují více než dvacet let, první plnohodnotnou studiovku ale vydali až v roce 2006. Letošní příspěvek s titulem „Decadence Deluxe“ je v pořadí čtvrtou řadovkou, takže by se mohlo zdát, že pro tyhle hudebníky bude na první pozici místo kvantity kvalita. Ono to tak nejspíš opravdu je, nicméně realitou zůstává, že tvorba řeckých autorů jen těsně vykukuje z běžného průměru, na čemž mají podíl zejména dobré instrumentální výkony, v čele s vychytanými sóly, které ve větší či menší míře ozdobí každou položku. Pánové si slušně vedou také v rovině melodických vyhrávek a tvorbě některých riffů, stejně tak je k plusu možné přičíst dobrý sound či cover nahrávky. Horší situace nastává při posuzování vokálů, jež jednak neoplývají bůhvíjak nápaditou stavbou, jednak jsou prezentovány zpěvákem Nico Adamsenem (Dignity, ex-Crystal Eyes), který možná patří mezi dosti vytěžované hudebníky, osobně pro to ale nevidím (neslyším) příliš důvodů. Nico není špatný, jeho možnosti jsou ale jasně dané, přičemž nejde o dvakrát široké pěvecké rozpětí, nejednou naopak dojde k nepříliš libozvučnému zakolísání („Tears For The Dead“). Také v rovině hudební se vyskytne pár zádrhelů, jako je nepříliš velká původnost (např. pasáž v „Heart Of A Lion“ = „Hearts On Fire“ od Hammerfall), přesto by nebylo na místě smést tuto novinku hbitým pohybem ze stolu, fanoušky žánru jistě potěší svižnou melodikou nasycené skladby „Where Angels Die“ a „My Own Hell“, zpestření zastane „Chaos Thy Name“ s thrash´n´progovými prvky, potažmo deathem načichlý kus „Death Haunts Forever“. Svůj život na metalovém slunci v podstatě obhájí většina písní, na nějaké extra velké oslavy to ale prozatím není.
6/10
YouTube ukázka - Evil vs. Evil
TRAUMER - History
Pakliže se někomu líbil dva roky starý počin brazilských power metaláků Traumer, může se vesele pustit do poslechu novinky s titulem „History“. Staré pořádky (zahrnující rovněž debutový počin „The Great Metal Storm“) se totiž nemění a vše pokračuje v kvalitativních intencích, jež jsou většinou mírně nadprůměrné, občas výborné, vždy však příjemně poslechové a vstřícné. Tito Brazilci hrají power metal s měkkým výrazem, včetně popově vypulírovaného zvuku (opět s masteringem od Miko Jussily) nebo „Matosovsky“ upištěného zpěvu. Základem je skladatelský důraz na přímé melodické linky s vyústěním v refrénové části, což se většinou daří (v opačném případě situaci zpravidla zachrání jiná část písně, viz působivé baladické sólo v „Guardians Of Time“), stejně jako tvorba lákavých vyhrávek a sól. Dominantní procento playlistových položek znamená kvalitně odvedenou práci, přestože se občas kdesi vzadu v mysli vyloupne pocit jakési druhořadosti (i kvůli nikoli špatnému, ale barvitě snad až příliš specifickému pěveckému projevu). Na prvoligově výjimečné skladatelské odstíny nicméně brazilští autoři přece jenom dosáhnou. Skladba „Lonely Rain“ se tváří celkem tradičně, jakmile však přijde chorusové zrychlení, zábava se najednou dostává k desítkovým hodnotám. Velmi příjemná melodie se postupně vkrádá do mysli, přičemž ji ani v nejmenším neubližuje častá repetice, člověk má naopak tendenci přát si, aby píseň pokračovala v daném duchu dál a dál. Mistrovsky dopadla také navazující kompozice „Revolution Has Begun“ s povedeným hlavním motivem, jemuž dodává gólový tah speedmetalové tempo. Za zláštní zmínku stojí také hitově uvolněný refrén "Lullaby", stejně jako emotivní balada „Thousand Tears“ nebo dva „japonské“ bonusy, z nichž první představuje další lahodný rychlík s výborným sólem („Burning Rainbow Road“) a druhý je koncertním záznamem povedené skladby „Forever Starts Tomorrow“ (album „Avalon“). Pro fanoušky melodického power-speedu jde každopádně o dílo hodné jasného doporučení.
7/10
|
