Pokud se vydáme po stopách zajímavých powermetalových alb, neměli bychom minout zastávku v německém Hannoveru, kde se v roce 1999 začala formovat parta Gallowglass, později přejmenovaná na méně běžný Galloglass. Nemělo by nás přitom odradit, že tahle kapela již dávno neexistuje a dohledání alespoň zběžných informací o čemkoli není úplně snadné. To nejpodstatnější je každopádně „řečeno“ na dvou albech, které stihli němečtí hudebníci vydat v období mezi roky 2003 a 2005 a jež dodnes platí za osobité a hlavně zdařilé příspěvky powermetalové historie.
Na počátku stála čtveřice kamarádů, z nichž tři – konkrétně zpěvák Carsten Frank, bicmen Arnd Lorenz a basák Dirk Zelmer - figurovali v kapele Serpent´s Moves. K těmto muzikantům se později přidal kytarista Kai Mühlenbruch, jenž nabral zkušenosti v tělese Desolation. Zajímavostí je, že ani jeden ze zmíněných spolků neměl s power metalem nic společného, šlo převážně o agresivnější muziku ve stylu deathu, thrashe a blacku. Všichni hudebníci se nicméně znali z minulosti a společně uvažovali o vedlejším projektu, nejprve tedy trio ze Serpent´s Moves nahrálo demo „Kings Who Die“, poté – už s Kaiovým přispěním – několik dalších songů, které byly rozeslány vydavatelským společnostem. Odezva byla nečekaně rychlá, kladně reagovalo několik labelů, pánové se nakonec rozhodli pro firmu LMP. Jako poslední se ke kapele připojil druhý kytarista Norbert Geiseler, který již dříve spolupracoval s hudebníky při živých vystoupeních party Progeria. Ani ta neměla s powerem mnoho styčných bodů, a přesto musel tento žánr velmi mohutně kolovat v krevních řečištích všech zúčastněných, čehož nezpochybnitelným důkazem se stal debutový zářez „Legends From Now And Nevermore“.
Samotný úvod nahrávky je jako z říše powermetalových snů. První dvě položky „Dragon´s Revenge“ a „Ancient Times“ můžeme bez nadsázky vsadit nejen na vrchol produkce Galloglass, ale také mezi top momenty žánru jako takového. Na rychlé tempo se váže mimořádně nápaditá instrumentace, kterou podtrhují skvělé vokální linky s osobitým a příjemně výškovým Frankovým projevem, s finální katarzí v mega-lahodných refrénech. Nic komplikovaného nečekejme, hudba jede na jasný efekt, pěvecká stavba si většinou (v rámci celého alba) vystačí s jemnými chorusovými náčrty (případně bridge chybí úplně), a přece jde o prvotřídní zážitek, zkrátka když je dobrá zemina (čti kompoziční talent), chutné plody rostou jakoby sami od sebe. Skladatelskou perličku a posléze i jakýsi specifický copyright kapely tvoří zakomponování houslí, které chytře nenásilnou cestou pozvedají základní melodickou stavbu. Rozhodnutí přizvat violoncellistu Hartmuta Richtera se přitom událo později, když bylo nahrávání téměř u konce. Díky tomu získala hudba Galloglass osobitý charakter, jenž kapelu vítaným způsobem odlišoval (jakkoli nijak dramaticky) od v té době opravdu silné konkurence.
Mimořádně vysoce nastavenou laťku úvodních dvou písní se již překonat nepodaří, přesto kvalitní zábava nepoleví a powermetalová párty může vesele pokračovat dál. K dalším pamětihodným kouskům počítejme navazující pohodovku „A Wintertale“, stejně jako duo „Remember The Fire“ a „Legend From Now And Nevermore“ s nápaditými sólovými variacemi, v případě titulní skladby dokonce vyhrávky úplně zastoupí druhé refrénové jetí, do hry vstoupí také nikoli ojedinělé thrashmetalové přechody, v jejichž intenzitě pánové vzpomínají na svá původní působiště. Ve spojitosti s výtečnými smyčcovými motivy, hravými sóly a příjemně naspídovaným refrénem se pak titulní příspěvek dostává v playlistu na velmi slušivou bronzovou pozici.
Zbývající skladby tuto povedenou jízdu nikterak nepodseknou, což platí i pro baladický moment „The Quest“, při jehož poslechu v mysli vyraší představy pohádkových středověkých příběhů. Lahodně naspídovaná „The Last Stand“ pak nabídne refrén aktivně využívající další strategicky výrazný skladatelský prvek, tedy vícehlasy a chorusy. Němci přistoupili k debutu svědomitě a k jeho tvorbě přizvali několik vokalistů, mastering pak svěřili zkušenému Saschovi Paethovi (zvuk je zde opravdu slušný). Album vyšlo na vrcholu zlaté éry novodobého power metalu a jako takové nemohlo zůstat bez silné fanouškovské odezvy. Není třeba zvlášť dodávat, že šlo o ohlas zcela zasloužený a (víceméně) přímo úměrně kopírující faktickou kvalitu této výborně desky.
|
