Těžko odolat kapele, jejíž název zní Little Dead Bertha. Ten vzbuzuje okamžité asociace vztahující se k hororovým, a přece nádherně odlehčeným Burtonovým filmům, ve kterých se mísí art s hravostí i nadhledem. A velmi podobný popis sedne také na album „Age Of Silence“, jehož žánrový rozptyl pokrývá death-blackovou temnotu i powermetalové světlo, to vše pod barevným orchestrálním podnebím a hlavně za aktivní účasti melodického záření.
Historie této kapely nás zavede až do první poloviny devadesátých let, kdy započalo hledání stylové podstaty. Nejprve se hrál thrash, poté gothic metal (to ještě pod názvem Bertha), aby nakonec vše vyústilo ve výše zmíněný žánrový koktejl, jenž je možno zkráceně označit jako melodeath. Thrashmetalový i gotický akcent je nicméně neustále patrný, kupříkladu úvodní „Heaven For Sinners“, jenž přichází po nápaditém symfonickém intru, startuje baskytarové bublání, na které se nalepí zubaté kytarové záseky. Brzy se ozvou melodické vyhrávky, stejně jako blast beaty nebo vokální variabilita, kterou zastává dvojice zpěváků: Dmitry Zamaruev, jenž zvládá deathový growling i blackový skřekot a pěnice Svetlana Galushko, která kontruje příjemně uhlazenými vokály s operním nádechem. Jde o vybrané vokální představení, ať už v případě o rovnocenných duetů či navrstvených pěveckých soubojů.
Stejně zdařilá je také autorská práce s orchestracemi nebo se stavbou písní, které vynikají dravou hrou s všudypřítomnými epicko-dramatickými odstíny. Kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými položkami jsou minimální, formálním drobnohledem můžeme přesto vsadit na vrchol skladby „Age Of Silence“ a „Restless“ se svižným (power)metalovým tempem, resp. údernými vokálními vpichy, jimiž je protkána variabilní rytmika. Svetlaniny popěvky v songu „Death, Life, Fall“ navodí goticko-romantické pocity, kompozici „Storm“ zase rozvibrují až soundtrackově načančané orchestrace. O zábavu je zkrátka postaráno, a to přesto, že se v poslední třetině nahrávky přece jenom začnou odhalovat schématické postupy. Protože však album není dlouhé, nejde o nic zásadního. V úplém závěru navíc pro zpestření číhají dva covery. První z nich ovšem dopadl malinko rozporuplně, a to z jednoho prostého důvodu. Skladbu "No Time To Cry" od The Sisters Of Mercy totiž před lety zpracovali nedostižným způsobem Britové Cradle Of Filth, přičemž ruští autoři tehdejší Filthovu recepturu víceméně zkopírovali. Druhý kousek, jímž je „Devils Diner“ od Lake Of Tears, už znamená originálnější výběr, stejně jako povedené zpracování. Celkový verdikt je zřejmý: novinku "Age Of Silence" lze bez váhání doporučit, zvlášť pokud si potrpíte na ostřeji kořeněné melodično.
|
