Finové Dyecrest sice v roce 2001 vyhráli v rámci soutěže mladých metalových kapel smlouvu s firmou Noise Records, nakonec se ale po vydání dvou alb uklidili do ústraní, aniž by bylo jasné, co bude dál. Ledy se pohnuly před pár lety, kdy pánové zase získali chuť do práce, bylo však nutné hledat nový label (což se povedlo, marketingovou záštitu nyní zastávají Inverse Records), a hlavně se kvůli jistému kompozičnímu posunu musela vyřešit situace na pěveckém postu, kdy bylo třeba k vokalistovi Janne Oksanenovi najít někoho s hrubším výrazem.
Tím někým se stal Björn Strid ze Soilwork, je však nutné obratem zmínit, že na albu s podivným titulem „Are You Not Entertained?“ neprobíhá trendařské střídání čistých a harshových zpěvů, Strid používá pouze mírně vyostřený a v podstatě pořád melodický projev. Jeho protihráčem nakonec není Janne, ale nový - a velmi dobrý - zpěvák Mikael Salo, kvůli kterému kapela dokonce přehrávala již jednou studiově zaznamenané skladby. Veškeré peripetie ale nebyly marné, neboť výsledný produkt Finů je možné bez problémů označit jako zdařilý. Na své by si při jeho poslechu měli přijít zejména fandové moderně a progresivně pojatého heavy-power metalu, kteří jdou po promyšlených kompozicích bez nasládlých pozlátkových vrstev. Melodie jsou sice přítomny, jde však o jejich nevtíravé provedení, jež ve výsledku nebaví o nic méně. Se stejnou citlivostí je vnášen také progresivní aspekt, který pouze dynamickým způsobem dotváří rafinovanou integritu písní, aniž by je bořil snahou o instrumentální orgasmus.
Stran kvality nedochází k větším výkyvům, střední tempa jsou variována svižnějšími, dynamiku zajišťují vnitřní rytmické hrátky. Poutavě působí atraktivní a po melodiích nejsilněji prahnoucí sólové vyhrávky, potažmo vícehlasy (mnohdy až na bázi sborů), které nejednou – zejména v songu "Are You Entertained?" - evokují postupy německých Blind Guardian. Určitou výtku lze směřovat k lehce přetažené hodinové délce, týká se to ale spíše psychologického, nežli chronologického vnímání alba. Jeho závěr totiž nabídne nečekané, avšak velmi poslechové zpomalení. Skladba „Nuku Vaan“ je odzpívaná ve finštině, přičemž její působivý přednes zastala hostující pěnice Elisa de Boer. Svobodomyslně plyne také „Winterblood“ s klavírními preludii, opus „The Time Has Come“ pak znamená povedené instrumentální rozloučení s nahrávkou, jejímž obsahem na sebe finská kapela upozornila a měla by jí být po právu věnována nemalá pozornost.
|
