Minulosti neutečeš, ale v případě finských Psychework není zas až tak před čím utíkat. Ba naopak, fakt, že kytarista J-V Hintikka a zpěvák Antony Parviainen za sebou mají třináctileté společné působení v osobitých Machine Men (ukončené v roce 2011 rozpadem kapely a Antonyho bojem s leukémií), může být lehkou nápovědou pro to, co od Psychework očekávat. Byť jsou na svém druhém albu s poeticky místopisným názvem „Karelian Hills“ značně rozmanitější, načančanější (zejména díky orchestracím, harmonice či smyčcům) i náladovější, přece jen ta energie, obratnost při vybrušování melodií i přesvědčivost a natlakovanost Antonyho hlasivek je velmi podobná.
Již od úvodní „Siege“ je zřejmé, že Psychework rozehrávají monumentální atmosférické divadlo, ve kterém není nouze o silné melodické nápady, nakopnuté maximálně vypjatým emotivním provedením. Šestiminutová záležitost, která je našlapaná energií a velmi bohatým dějem, se od úvodních nadýchaných smyčců rozvine do masivního soundu a vláčného tempa, které v kombinaci s plíživým a občas skvěle přibroušeným zpěvem i líně se převalujícími klávesami působí velmi temně a dramaticky, což těsně před emotivní erupcí našponovaných Antonyho hlasivek v refrénu ještě umocní dětský hlásek. Na vyhrocenou instrumentální pasáž naváže další z Antonyho teatrálních eskapád, jež se až do samotného finále naprosto přirozeným způsobem dokáže stupňovat – již z tohoto úvodního kousku je zřejmé, že Psychework umí s emocemi a obrazotvorností zajít do slastné krajnosti. Následná ukvaltovaná melodická skluzavka „Phantom White“ má svojí přímočarostí nejblíž k bývalému působišti Hintikky a Parviainena, dominanci přeberou harmonika a bohatá sóla, svou hravost a nevázanost zdůrazní Psychework ve šramlové pasáži s až opilecky halekavým motivem. „Sky Keeps Raining“ otevřou depresivní piánovou linkou a až operně majestátním Anantonyho vokálem, aby se postupně přidávaly příjemně řezající kytary, svou teatrálnost kluci zdůrazňují povedenou orchestrací a průběžným ovíjením se kolem motivu z „Fantoma opery“ se špetkou Rhapsody a Nightwish, kořenící vlastní osobitost kapely. Folkem a pirátštinou načichlá sypačka „Fury Nad The Beast“ odstartuje rozvernou harmonikou, aby se přes opět vyhrocený zpěv svezla na melodicky adrenalinovém refrénu. Chameleonsky výpravná titulní „Karelian Hills“ průběžně mění svou náladu, poetickou atmosféru vytvářenou decentními smyčci roztříská adrenalinový výbuch hrubě sekaných riffů, zdivočelé rytmiky, štiplavých kláves a energií nabitého hlasu, majestátnost a elegance se průběžně promíchává s hrubostí a agresivitou. Baladická „Fire Still Burns“ naprosto změní dosavadní náladu – piáno, citlivý zpěv, smyčce, romantika, nadýchané sbory, přirozená gradace…, možná je trochu škoda, že s touhle skladbou Psychework trochu opustí chuť na bouřlivé objevování až kontrastních světů a jejich promíchávání, následná „Ghost Patrol“ s další silnou melodií našponovaným sólem zní v porovnání s předchozí explozí docela obyčejně a přes veškerou energii trochu umírněně, více než desetiminutová tajemná a dynamická „There Beyond“ sází víc na eleganci a postrádá předchozí expresivní tlak, nicméně prapor dramatičnosti drží stále velmi vysoko.
Velmi bohatý a snadno pohlcující svět představili Psychework na svém druhém albu. Dokonale harmonické spojení tvrdosti, symfoničnosti, výpravnosti, s výletem do finských vrcholků zbytečně neotálejte!
|
