Po loňském nadšení z mé premiéry na Eternal Hate Festu, odehrávajícím se u německých hranic, nebylo o výletu na další ročník vůbec pochyb. Již šestnácté vydání unikátního blackmetalového rozjímání se opět konalo v nýrském areálu usazeném v zeleni pod sjezdovkou a nejvíce lákalo velkou ukrajinskou legendou pohanského black metalu, Nokturnal Mortum.
Oproti loňsku byla letošní cesta veselejší, poněvadž v Praze jsme vlak vyměnili za auto naplněné dobrou společností. Na place jsme byli ve dvě, vystáli jsme si krátkou frontu na pásky a potom již částečně za doprovodu Napalm Attack jsme postavili stany (stanovací travnatá plocha je součástí areálu). Z dálky mne poměrná primitivnost laděná do thrashe, tu a tam říznutá nějakým tím blackovým riffem, nezaujala. K tomuto brzkému časovému bodu je třeba zmínit obrovskou frontu na pivo, která se loni vůbec netvořila. Již od začátku festivalu byla oproti loňsku znatelná vyšší účast, lidí bylo letos hodně (anebo stejně, ale podařilo se jim přijet včas).
Vedle velkého ukrajinského headlinera přišla na řadu jiná lahůdka už za bílého dne někdy kolem třetí odpolední. Němečtí Nornír si dávají záležet na černokovové melodii s dominantními riffy a intenzivním vystoupení. Byť za sebou mají teprve jeden demáč a (velice povedené) ípíčko „Urd“, na tuto mladou formaci jsem se hodně těšila. No a nebyla jsem v tom sama. Na to, že se jednalo teprve o druhou kapelu toho dne, přitáhli Nornír hodně lidí, kteří z výkonu Němců rozhodně nebyli zklamaní a ti, co kapelu slyšeli poprvé, byli z tohoto výborného black metalu překvapení. Po bocích pódia hořely po celou dobu koncertu ohně, které společně s folkově ambientními průniky udělaly kouzelnou atmosféru a které vepředu řádně zatápěly.
Italští nováčci na scéně Apocryphal příliš nepřesvědčili, tudíž jsem z placu před pódiem zmizela, abych se na něj vrátila později a shlédla již ostřílené Dark Fury z Polska. Hned při první skladbě mne začalo jímat znechucení z naprosto opilého zpěváka, který držel obecenstvo v neustálém napětí, zda zrovna nespadne z pódia. Do mikrofonu vřískal tak nepříjemným způsobem, že by jej mohl nahradit kdokoliv z přítomných a neznělo by to o nic hůře. Upřímně mi bylo líto kapely, která svými instrumenty vytvářela dost fajn black metal, ale kvůli katastrofálnímu vystoupení zpěváka se to nedalo vystát (zřejmě jsou na něj zvyklí, ale i tak nechápu, proč s někým takovým vystupují). Velmi rychle jsem se zdekovala a i zdálky koncert Dark Fury připadal nekonečný. Škoda, na desce to úplně marné není.
S druhými Italy toho dne Kurgaall se zklamání z Dark Fury vytratilo a nálada vylétla opět nahoru. Jak už názvy desek prozrazují, tyto maniky zajímá jen Peklo a jeho vládce. Ze skladeb energicky létali samí Luciferové a „Sejtni“, což v tu chvíli sedlo jako s prominutím prdel na hrnec. Řádně pekelný black metal zvláště bodl před festivalovou klasikou Sekhmet, která si po stranách svého dočasného území tradičně postavila velké obrácené kříže, načež během vystoupení byly opět k vidění postavy v plynových maskách, živá oběť, oheň a krev. Pokud tyto borce z Děčína znáte jen z klubů, potom vězte, že jejich eternalovská vystoupení mají jinou šťávu a oplývá je jiná aura.
Během Sekhmet se setmělo a nic už nestálo v cestě tomu, aby velcí Ukrajinci převzali pódium a podmanili si Nýrsko. Nokturnal Mortum se toho rozhodně nebáli a na obecenstvo chrlili fláky z posledních dvou desek „Голос сталі“ a „Істина“. Velké přání slyšet od Nokturnal Mortum zpěvnou „Україна“ se splnilo a radostně se to slavilo moshem. Dále zazněla třeba moje oblíbená velká atmosféra „З чортом за пазухою“, romantická „Ніч богів“ nebo hymnický šlágr „Смерековий дід“, ze starší tvorby kromě již zmíněného fláku už jen „Біла вежа“. Celkově však Nokturnal Mortum postrádali honosnost a vážnost, jakou cítím z desek, a i když předvedli dobré vystoupení, nostalgicky musím konstatovat, že magie loňského headlinera Graveland se pod kůži vryla daleko hlouběji a stala se více nezapomenutelnou.
Jako poslední se eternalského pódia ujala karvinská legenda Inferno, kterou jsem týden zpátky viděla na Gothoomu. Jenomže tam se jejich temnotě nebylo snadné dostatečně oddat, poněvadž koncert ovlivnil jednak přesunutý hrací čas do doby ještě před setměním a druhak vstřebávání neskutečného zážitku z předchozí kapely. Vůbec nevadilo, že Inferno přebírali scénu po hlavní hvězdě večera. Ponořeni do modrého světla a s velkými klenutými svícny na pódiu dali jasně najevo, že noc a Inferno jsou k sobě srostlé a že tvoří jednu krásnou entitu. Ač bylo už chladno, české fanoušky zahřívala u srdcí radost a hrdost, že mohou býti svědky pro tuzemsko nadstandardně dobrého black metalu.
Ačkoli opět zavítalo na festival mnoho fanoušků z Německa, připadalo mi, že počet západních sousedů tentokrát nepřevažoval. Jenom pro zajímavost, potkala jsem i Švédy, kteří do Česka přicestovali pouze kvůli této jednodenní akci. Shrnuto a podtrženo, znova se jednalo o parádní sváteční den kovu nesvatého s unikátní atmosférou. Nyní nezbývá než čekat na zveřejnění jmen pro další ročník.
|
