Je fascinující, jak aktivní byla Doro Pesch v prvních letech svojí kariéry. Vždyť vyjma jednoho roku na přelomu mezi Warlock a její sólovou kariérou sázela po celých osm let pravidelně rok co rok jedno album, a ani v jednom případě nešlápla vedle. Toto tvrzení platí beze zbytku i pro třetí album její sólové kariéry, které lze označit jako nejintimnější a nejniternější položku celé její diskografie a název „True At Heart“ je zcela na místě. K jeho tvorbě Doro nejprve vyrazila do Anglie, protože však s výsledkem nebyla spokojená, přesunula se Nashvillu, kde spolupracovala s producentem Barrym Backettem. Už tahle volba naznačovala, že výraz Doro nejspíš dozná změn, podobné signalizoval i výběr autorů, kteří přiložili ruku k dílu. A tak vznikla deska, do které výrazně vsáklo blues, na níž velmi významnou část tvoří balady a ani ty nejostřejší skladby nemají zdaleka tak nabroušené zuby, jako tomu bylo ještě na sólovém debutu.
Byť úvodní žhavá riffovka „Cool Love“ nějakou radikální změnu příliš nenaznačuje, snad jen jemnější zvuk, zdaleka ne tak pichlavá (byť velmi šikovná) kytara a určitá ztráta jedovatosti Dorotčina vokálu (i když postupně Doro svůj projev dokáže opět parádně hrotit) leccos prozradí. Následující melodická „You Gonna Break My Heart“ s ukvílenou kytarou je jakýmsi ideálním lakmusovým papírkem tohoto alba – dokonalá harmonie zpěvu a kytar, jemnější sound i melodický stadionový refrén možná dají vzdáleně na počátky kariéry Doro vzpomenout, ale už je jasné, že se hraje víc na pocity než živočišnost.
Což teprve, když v následující „Even Angels Cry“ se Doro dostane do (v té době ještě nezvykle) nezvykle křehkých a plačtivě ploužáčkových až klišovitých poloh (na této desce zdaleka ne poprvé), aby v následující příběhové „The Fortuneteller“ si za velmi atmosférického doprovodu Doro zaexperimentovala s mluvozpěvem a nabídla jednu z nepůsobivějších (a velmi neobvyklých) balad ve své kariéře.
A podobným způsobem funguje celá deska, z rychlejších skladeb je znát Dorotčina výbušnost („Live It“), cit pro dramatičnost a dynamiku („Heartshaped Tattoo“, coby jedna z nejsilnějších kompozic alba, či „I`ll Make It On My Own“), umění v prolínání energičnosti a melodičnosti („Hear Me“), z postupně dominantnějších vláčnějších tónů je zjevné, že si Doro plně pocity a atmosféru dokáže vychutnat a užít a navíc plně tento svůj prožitek předat posluchači. A aby nezůstalo jen u klasických rockových cajdáčků, byť velmi vysoké kvality („Fall For Me Again“, I Know You By Heart“, „With The Wave Of Your Hand“), přidá v „Gettin` Nowhere With You“ za vydatné podpory saxofonu a piána pořádnou porci blues.
Zapomeňte na metal. Tedy alespoň na tu divočinu, kterou se dosud Doro prezentovala. Z „True At Heart“ sice občas vykoukne, ale na téhle desce chce být spíš za romantickou a křehce přemýšlivou dámu. A zase jí to plně vychází.
|
