Tahle stopovaná starých Accept vás spolehlivě a velmi přesvědčivě zavede do osmdesátých let, které švédští smíšci Bullet mají zjevně hluboko pod kůží. A vzhledem k tomu, že tahle kapela nejen že nijak zásadně nemění sestavu - tři z pěti muzikantů už spolu hrají šestnáctým rokem a jediná změna (teprve třetí (!) v dějinách Bullet) se od posledního alba odehrála u tlustých strun – a zároveň se pevně drží svého stylu, lze od jejich šestého alba „Dust To Gold“ očekávat vyzrálou muziku a přesvědčivý projev.
Největší předností Bullet je drive a švih, kterým dokáží svoje skladby napěchovat, a zároveň fakt, že žádný z motivů zbytečně nerozmělňují (nebýt titulní, trochu protažené skladby, tak by se Bullet pouze dvakrát dostali jen těsně přes čtyři minuty). Každá jednotlivá skladba plná energie tak kolem vás proletí jako střela bez zbytečných průtahů a přemýšlení (nečekejte tedy ani žádné individuální ekvilibristiky, vše je podřízeno energii a samotné písničce), prakticky v každé položce zazní velmi podařené kytarové sólo (a je jedno, jestli je zaměřené na detaily a propracovanost anebo na přímočarost, vždy skladbu přirozeně rozvíjí) a bruska v krku ukřičeného Daga Hell Hofera v sobě ukrývá leccos z výrazu Uda Dirkschneidera. Už úvodní kvaltovka „Speed and Attack“ (dokonalý název) plně odhalí karty a formu Bullet - šmak Accept začátku osmdesátých let nejen z téhle, ale i z mnoha dalších skladeb sálá na plné pecky (bez toho, abyste kapele měli potřebu vyčítat nějaké opisování), divoká rytmika, řezavé riffy, uječený zpěv, živočišné sólo, decentně syrové sbory (snad jen tady je oproti zmiňované inspiraci zjevný rozdíl, Bullet jsou v tomto bodě podstatně skromnější), přímočarost a jednoduchá melodika. Jak skvěle hudba Bullet funguje, může prozradit třeba rozvážnější a obyčejná „Fuel The Fire“ se skandovatelným sloganem, která právě kvůli volnějšímu tempu nemá takovou průraznost, ale přesto ani v nejmenším (a stojí za tím především kytary) nenudí. Výše popsané formuli se paradoxně vymyká závěrečná titulka, která díky volnějšímu tempu a natažené délce sází víc na atmosféru a detaily, což jako finále jinak velmi svižného a akčního alba nevyzní vůbec špatně.
„Naše nové písně jsou o životě na cestě, o svobodě, dobrodružství a nekonečném množství zábavy, jakou si užívají metalové kapely“ , avizoval kytarista Hampus Klang. A to nekonečné množství nekomplikované hard`n`heavy zábavy se v tomhle retru na osmdesátky skutečně dá najít.
|
