Polští melodysiláci Exlibris si k patnáctým narozeninám nadělili své čtvrté album „Innertia“ (tentokrát spáchané vlastními silami bez spolupráce s jakýmkoliv labelem), kterým utnuli čtyřletou studiovou pauzu, v níž udělali docela radikální řez ve své sestavě – radikální nikoliv z rozsahu změn, ale z pohledu toho, že do jejich řad naskočil finský křikloun (s mírně zavádějícím jménem, ale nehledejte v něm přímé propojení genů) Riku Turunen, jehož optimisticky agresivní a agresivně optimistický melodický hlas dokonale sedí k lehkým progresivnem obarvenému zpěvnému power metalu. A na místě je vzpomenout i příchod bubeníka Grzegorze Olejnika, jehož šikovnost podtrhuje fakt, že hudba Exlibris je mimo jiné založena na velmi detailní instrumentální propracovanosti a zručnosti (byť její základ leží především v jiskřivé spolupráci dvou zakládajících členů kapely, kytaristy Daniela Lechmanskiho a klávesáka Piotra Sikory).
Rychle, melodicky a s atmosférou, toť heslo Exlibris. Po titulním klávesově probublávaném intru s klidným a příjemným vyprávěčem se rozjede kolotoč sjízdných, zpěvných a zapamatovatelných melodií, jež se jen tak snadno neoposlouchají, harmonických soubojů kytary a kláves, živé štiplavosti riffů, rytmické naháněné, skvělého propínání poměrně ostrého (v rámci hodně optimistického výrazu kapely), pronikavého a rtuťovitého vokálu (leckdy až sammetovsky neposedného), který skvěle posilují sbory, i šikovného zacházení s pestrostí skladeb. Určité specifikum kapely může představovat zakomponování Hammondů, se kterými Exlibris zachází sice střídmě a decentně, ale i tak dokáže jejich zvuk rozpustit do akční a dynamické muziky příjemně staromilský odér. Jako zkušební vzorek můžete využít kteroukoliv část kolekce (výjimkou může snad být jen závěrečná vláčná „Ascension“ s hostující Dominikou Kobialkou, ve které jasně dostává přednost atmosféra před adrenalinem), výraz Exlibris je velmi konstantní a soudržný, jednotlivé písně mezi sebou rozhodně nepomícháte a každá z nich plně reprezentuje hráčské dovednosti, kompoziční obratnost, vysoce vyvinutý smysl pro detail, hudební kudrlinky i dramatičnost, i zápal a nadšení, kterým je tahle vysoce zpěvná záležitost natřískaná.
Kamelot, Avantasia, Vanishing Point, Timeless Miracle, Royal Hunt, Mob Rules … (z ohlasů na album je zřejmé, že jiní v tvorbě Exlibiris dokáží najít i útržky Stratovarius, či Deep Purple), tohle je rodina, do které Exlibris patří a rozhodně v ní svou nápaditostí, svébytností a důkladně propracovaným provedením písní nebudou za chudého příbuzného.
|
