Kombinace Izrael a progresivní metal může být pro našince sama o sobě velmi exotická. Pravda je, že hudba Distorted Harmony, kteří letos přišli se svým třetím albem „A Way Out“, se může stát pro ty, kteří neujíždějí na technických finesách alá Queensryche či Dream Theater, nebo na krkolomnosti moderního djentu (oba tyto světy v sobě Distorted Harmony spojují), hodně nevstřebatelnou náloží.
Sextetu z Tel Avivu nelze upřít maximální kreativitu, nespoutanost a v decentní míře i posluchačskou přístupnost. Díky tomu je jejich hudba pulzující, pestrá a neposedná, opakované změny nálad, temp a výrazu v rámci jedné skladby nejsou ničím neobvyklým (tím jsou z možných příznivců kapely vyřazeni ti, kteří mají rádi jasnou a čitelnou strukturu skladeb a harmoničnost), což pochopitelně jde ruku v ruce s faktem, že Distorted Harmony jsou vysoce techničtí muzikanti (a propracovanost jejich skladeb je ještě umocněna tím, že dosud jediná změna v sestavě kapely znamenala rozšíření kytarové sekce na dva kusy), kteří se naprosto zkušeně vyrovnají s kdejakou hráčskou záludností. Nejdůležitějším bodem nahrávky je fakt, že i přes tu členitost a rozmanitost zní „A Way Out“ dostatečně kompaktně, takže nemusíte v závěru trpět pocitem, že jste ve světě Distorted Harmony naprosto ztraceni, nicméně dojmu určité přetechnizovanosti, která zastíní i fakt, že kapela pracuje s občas velmi příjemnými melodiemi se s postupující hrací dobou (alespoň pro systematicky netrénované ucho) asi nevyhnete. Pouštět se do detailnějšího rozboru jednotlivých skladeb či upozornění na nejpovedenější okamžiky se jeví zhola zbytečné, Distorted Harmony neradi postávají na místě, nesnaží se hrát na klasickou písničkovost (osobně mi na albu nejvíc imponují klidné a přístupné atmosférické pasáže, které k ní mají celkem blízko), takže každá skladba je malým a přitom nesmírně proměnlivým dobrodružstvím, ve kterém si svoje hrdiny kromě vyznavačů technické hry najdou i příznivci klidných rockových poloh ve stylu Marillion.
Z „A Way Out“ mám hlavu docela zamotanou. Na využití této hudby jako kulisy nelze ani pomyslet, na intenzivní poslech a detailní prozkoumávání to chce hodně času a snad ještě víc trpělivosti. Inu, již před devíti lety kluci zjevně věděli, kam směřovat své hudební kroky a nazvat kapelu Distorted Harmony (pokřivená harmonie) se jeví jako velmi trefné. Výsledné hodnocení tedy berte jako průměr z dokonalých technických dovedností a finálního emocionálního vyčerpání z objevování tohoto hudebního Abaratu.
|
