ARAWN - Zrození
Dobrých thrashových part nebude nikdy dost, pro ty tuzemské to platí dvojnásob. Mezi obstojné domácí spolky se může nově řadit také mostecká sebranka Arawn, jíž založili hudebníci Zakk Zakk a Tom (oba původně Final Pain), ke kterým se posléze přidal bicmen Petr a na podzim loňského roku i zpěvák Jirka. Prvním zásadním výsledkem této sestavy je letošní album „Zrození“, které vzniklo v brněnském studio Sonidos, kde se povedlo docílit opravdu dobrého zvuku. Základní žánrový obsah se napíná do thrashcorové množiny (zejména naježené vokály a stavba riffů) a groovu (typicky houpavé kytary a rytmy). Že jsou na tom pánové dobře stran techniky, dosvědčí tóny úvodní palby „Zákon jungle“, do jejíchž rychlých temp Jirka sází fráze způsobem, který by Bolek Polívka komentoval hláškou: „Neblbni brácho, praskne ti cévka a bude po tobě.“ Dalším kladem jsou časté změny temp a energie, jež dokazuje lačnost hudebníků po posluchačově krvi. Úplně největší plus ovšem pánové získávají za chvíle, kdy se jim podaří výtečným způsobem propojit kytarovou dravost s chytlavým melodickým klenutím. Takové představení se odehraje právě ve startovací skladbě, potažmo v kusech „Arawn“, „Lidice“ a hlavně drtivém závěrečném válu „Zvuky války“. V ten moment ale zároveň album dosahuje čtyřicetiminutové hranice, čímž se dostáváme k záporům nahrávky. Při jejím souvislém poslechu se totiž již o mnoho dříve začnou projevovat známky jisté splývavosti. Znatelná je obdobná stavba riffů i celých písní, zpěvák rovněž neoplývá zvláštní jedinečností, navíc mnohdy do skladeb vstupuje zbytečně brzy, kupříkladu zlověstná nájezdová hra znějící v úvodu „Krve“ mohla úspěšně gradovat, Jirkův „netrpělivý“ nástup daný song ale rychle hodí do schématu okolního dění. Texty nejsou - na poměry žánru - špatné, nicméně zrovna rýmy nesvědčí o hlubší důmyslnosti (variaci obehraných slov „tvář/zář/oltář/svatozář“ zaslechneme jenom během úvodních songů několikrát). Abychom si rozuměli, sama o sobě obstojí každá ze skladeb úplně v pohodě, v rámci celého alba se ale jejich síla začne postupně drolit. Což dělá z Arawn ideálního adepta na kratší koncertní sety (např. v roli předkapely), jako - potenciálního - headlinera si tuhle partu zatím představit neumím.
6,5/10
YouTube ukázka - Tma
HATCHET - Dying To Exist
Amíci Hatchet na své předešlé fošně nasekali slušnou porci staromilsky tvarovaných thrashových polen. Na novince „Dying To Exist“ se ovšem řada věcí změnila. Pánové totiž dostali chuť posunout se v čase ještě dál, a to dokonce až někam k vlně NWOBHM. Album je plné heavymetalových vyhrávek, což by mi osobně nevadilo – zvlášť když oplývají příjemnou melodikou -, problém je ve sféře zvukové produkce, která se rovněž vrací k old-schoolové škole, včetně celkové plochosti nebo kopáků, jež znějí, jako když do sebe narážejí hliněné kuličky. Poslech desky nejednou evokuje rané příspěvky Iron Maiden, většina okamžiků ale dokazuje, že v Amících pořád dříme pravý thrashový duch. Adynamický sound nicméně tentokrát nedovolí plnohodnotné užití nasekaných riffů, což zamrzí zejména v případě nejpovedenějších štychů „Where Futures Regress“ a „Hail To The Lies“. Zpěvák a zároveň kytarista Julz Ramos se snad ještě více než minule pouští do vysokých újeků, které působí, jako kdyby na začátku nahrávky rozbil vosí hnízdo a postupně dostával jedno žihadlo za druhým. Nelze napsat, že by čtveřici hudebníků scházela vášeň, jejich novinka na mě ale zkrátka nezabírá. Není to sice takový průšvih, jako poslední film stejnojmenné hororové franšízy (Hatchet IV alias Victor Crowley, ve kterém donedávna zajímavý režisér Adam Green zpackal, co mohl), přesto se tentokrát nedostavily příjemné pocity, které probíhaly při poslechu tři roky staré placky „Fear Beyond Lunacy“. Tak třeba příště.
5/10
YouTube ukázka - Silent Genocide
NIGHTBREED - Beyond Inferno
V posledních letech osvědčená rovnice Řecko = dobrý thrash metal nezklamala ani v případě fošny „Beyond Inferno“, která je druhým studiovým příspěvkem smečky Nightbreed. Její hlavní předností je zpěv maníka s hezkou přezdívkou Nir Beer, jenž vládne obhrouble přinasraným hrdlem, které posouvá základní instrumentaci do kolonky „blackened“. Hudební pointu tvoří převážně rychlá tempa, jež nedají vydechnout jak muzikantům, tak posluchačům (to v případě návštěvy koncertu). Tady se na doom metal opravdu nehraje, vše se hrne kupředu jako stádo vyplašených bizonů, přičemž tato energická masa automaticky strhává s sebou. Řekové si neberou servítky, zároveň nevymýšlejí nic složitého, co by jejich tvorbu zbytečně komplikovalo a narušovalo přirozený tah skladeb. Hlavní je vášeň a řemeslná zručnost spojená s nemalou tvůrčí invencí. Každá z desítky písní v pohodě baví (na formální, avšak nad ostatními songy nijak zvlášť vyčnívající vrchol pasuji krvelačnou položku „Prowling Evil“), když se pak hudebníkům podaří začlenit nápadité a ještě k tomu příjemně melodické sólo (např. „Ripped By Chains“ a „Infinite Space…Infinite Terror“), je zcela zřejmé, že se thrashmetalové podsvětí může radovat z dalšího uhrančivě hříšného a hlavně kvalitního počinu.
7/10
YouTube ukázka - Beyond Inferno
|
