Debut Slováků Catastrofy mi příliš nevoněl. S druhým albem těchto "folkových" thrasherů, které opět vychází pod štítem labelu Support Underground, ale přišla změna, po jejíž příčině marně pátrám, jelikož se však skladatelská strategie nijak významně neodlišuje, je možné, že porucha bude na mém ušním přijímači. Už tenkrát se mi nicméně velmi zamlouvaly ostře nařezané riffy, jejichž sílu důrazným způsobem vytvářel skvělý sound z osvědčeného studia Shaark. Obojí je přítomno také na aktuálním výlisku (jenž doplňuje "komiksový" booklet), dalším zásadním činitelem ve tvorbě slovenských zbojníků je pokračující textová rozvernost, ve které však tentokrát - oproti debutu - neshledávám výraznější prvky infantility.
Jak je u crossoverové (krom thrashe zaslechneme časté známky punku, v jednom případě dokonce death) smečky běžné, pánové (konkrétně zpěvák a hlavní textař s přezdívkou Hrdlořez) properou všechno možné, od sociálně kritických témat až po ulítnutí k čisté zábavě. Pro mě osobně bylo vždy hodnotnější to druhé (s celkovým ohledem na metalový žánr, který se většinou bere smrtelně vážně), takže zvlášť oceňuji odlehčenou stránku tohoto alba, s vrcholem v přechodové části songů „Jebem vaše idoly“ a „Len slová“, kde na (vtipně stylizované) stěžování starce o „závadovosti dnešní mládeže“ odpoví neodolatelně masakrující rytmika a zpěvákovo:
„Ak ťa to uráža, tak sorry, ale mám to v piči…“
Stejně působivě vyznívají slova poukazující na vnitřní démony (nejen) současné civilizace, viz pacifistické úseky „Hurá, vojna!“:
„Až mi behá po chrbte mráz
keď počujem, že kolkí z vás
by chceli zobrať do rúk zbraně a strielať (…)
jak tí hulváti po krčmách
čo túžia po krvi na rukách…“
Když se pak spojí atraktivně našlapaná instrumentace s dynamickým zpěvákovým frázováním, atakuje poslech centra thrashové slasti. Skvěle sjízdné jsou songy „Špinavá hra“ (s jedním z mnoha povedených sól nahrávky), „Príručka mladých zbojníkov“ (což je v podstatě metalová variace na pohádku „Lotrando a Zubejda“), „Posledný na zemi“ (s až hip-hopově rozdanými frázemi), „Hôrni chlapci“ (s chytře zakomponovanými houslemi), „Habaďúra“ (ještě chytřejší využití píšťaly za účelem drtivého motivu), „Obyčajná kurva“ (text!) nebo opus „Luciferov papek“ (riffová sekaná a blast beaty vs. poklidný dojezd skladby, potažmo celé nahrávky).
Najdou se však i mušky, prezentované zejména formou nezábavných refrénů (hlavně „Morava“, částečně „Len slova“). Postupem času se stane malinko průhledná i zpěvákova taktika, která je v případě rychle nasekaných úseků odfrázována ve víceméně podobném schématu. Jenže tato pevná vokální kostra je sama o sobě natolik vtahující, že není fér se do ní navážet, zvlášť s ohledem na celkový přístup slovenských autorů, kteří do metalu vnášejí tolik potřebný nadhled a hravost, přičemž tak činí s uměleckou nápaditostí a nesporným talentem.
|
