Marketingové plánování a kombinování stáje Frontiers Records pokračuje, dalšími umělci (musím se držet, abych nenapsal "oběťmi") chycenými do firemního hledáčku se stali pánové Johnny Gioeli a Deen Castronovo. První je nejznámější z účinkování u německého kytaristy Axela Rudi Pella (jehož tvorbu díky mistrovskému zpěvu svým způsobem drží nad vodou), druhý si udělal jméno především jako bicmen u legend Journey, nicméně prošel a prochází velkým množstvím kapel, v současnosti např. pěje (a samozřejmě bubnuje) v partě Revolution Saints. Oba pánové se každopádně nesetkávají poprvé, spolupracovali spolu již v roce 1992 při tvorbě debutu hardrockových Hardline (Gioeli je jejich součástí dodnes). Věřím proto, že se album „Set The World On Fire“ stalo pro dvojici těchto hudebníků příjemným setkáním s možností nostalgického rozjímání, otázkou zůstává, zdali má jejich „reunion“ smysl i pro běžného posluchače.
Odpověď je jednoduchá: patříte-li mezi jedince, kteří začínají být na podobné tahy výše zmíněného labelu malinko alergičtí, nemusíte se s poslechem tohoto alba obtěžovat, nic extra pamětihodného zde totiž nenajdete. Pokud patříte mezi hardrockové fanoušky, kteří jsou vděční za alespoň trochu nadprůměrné skladby, a přitom vás dvakrát nezajímá motiv jejich vzniku, mohli byste zde najít několik obstojných momentů. Já osobně se řadím někam mezi oba tábory, jestli mi něco zvlášť vadí, pak je to najímání stále stejných skladatelů (zde Alessandro Del Vecchio), čímž se dopředu vylučuje eventuální jedinečnost a exkluzivita materiálu (většina věcí made in Frontiers naopak začíná kolovrátkovitě splývat). Pokud v tomto případě něco oceňuji, pak je to účast Johnny Gioeliho, který by vzhledem ke svému talentu měl být protežovaný mnohem více.
Jenže i v tom je problém. Johnny totiž z nějakého důvodu dostává na albu - minimálně pocitově - o něco méně prostoru než jeho parťák a z podstaty bicmen Castronovo, a když už se tak stane, dané skladby mu v podstatě nedávají nějaký mimořádný prostor k prodání jeho pěveckého umění. Kdyby se vše odehrávalo v intencích závěrečné písně „Let Me Out“, kde bluesový feeling a akusticko/smyčcový doprovod – a hlavně zajímavě napsané linky – umožní Johnnymu naplno ukázat, co opravdu umí, mohl být výsledek mnohem působivější. V ostatních písncíh se ale Gioeli prostě „jenom“ dobře poslouchá, přičemž jde nejčastěji o duety s Castronovem. Úvodní pětice skladeb ovšem nic speciálního nepřinese, nejlépe dopadly položky „Through“ a balada „It´s All About You“, „Fall Like An Angel“ je naopak čirý průměr, refrén titulky zase začpí povědomě známou melodií (Stratovarius - "Hunting High And Low"). Poté se však situace rapidně změní k lepšímu.
Šlapavá „Need You Now“ s doteky AOR poprvé nabídne celoplošnou chytlavost, včetně líbivě klenutých linek a šmrncovního refrénu. Ještě výše stojí svižný a lahodně hitový příspěvek „Ride Of Your Life“ (vynikající bridge a chorus doslova nutí k rytmickému pokyvování hlavou), v povedené linii pokračuje také – navzdory názvu - nikoli přehnaně sentimentální polobalada „Mother“ (s výjimečně větším prostorem pro Gioeliho kouzla), nejsilnější část díla pak uzavře položka „Walk With Me“, ve které mj. zaujmou náběhy slok kopírující (jistě náhodou) píseň „Modrá“ od slovenské zpěvačky Jany Kirschner. V tu chvíli se dojmy z poslechu alba dostávají hodně nahoru, víceméně obyčejně vyznívající dvojice „Run For Your Life“ a „Remember Me“ je ale z pomyslného vrcholu zase skopne. A je to škoda, protože tohle album mělo potenciál zahlušit (alespoň na chvíli) výše naznačené myšlenky o marketingovém kalkulu a naopak chválit italský label za vytvoření jedinečné nahrávky. Takhle zůstávají výsledné pocity zase poněkud smíšené.
|
