Ke chladnému podzimnímu počasí jsou post-blacky jak dělané a Belgičané si toho jsou dobře vědomi. Po úspěšném letošním albu „Stardust“ přicházejí s ípíčkem o dvou dvanáctiminutových stopách, aby ukázali, že jejich umělecká pochodeň neuhasíná. Že jste se se Soul Dissolution dosud nesetkali? Potom by měli zbystřit hlavně fanoušci kapel jako Harakiri for the Sky, Anomalie a stejně tak by se mohli líbit příznivcům Agalloch nebo Alcest. A proč Soul Dissolution věnovat pozornost?
Určitě znáte ten pocit, když vás z atmosférického black metalu mrazí, tají se vám dech a při poslechu se dostanete do šíleně příjemné extáze. EP „Nowhere“ servíruje syrovou atmosféru ve vydatných porcích, je ošetřeno skvělou produkcí a má schopnost výše zmiňovaného. Čitelná kytara a ťukání o činely v „Road to Nowhere“ otevírají dveře temnější atmosféře, jež je zastoupena správnou tíhou a hloubkou obdařeným atmosférickým blackovým vokálem. Ten unáší posluchače daleko, zatímco k hrdelnímu projevu citově přilne, plnými doušky si jej vychutnává a zapomíná, kde se právě nachází a kolik je hodin. Jakmile temnota poleví, monotónní mluva kolébavě hypnotizuje, aby se v „Cestě nikam“ dále pokračovalo, Tuto cestu protíná správně líbezná kytarová melodika, jež (za převážně technické práce bicích) úchvatně dekoruje Acharanův vokál a obojí společně skladbu vymalovává tragickými barvami. Druhá skladba „Fading Darkness“ pokračuje v tom samém duchu – udržuje tu samou kvalitu, tu samou úroveň napětí a snad ještě více ukazuje naštvanost a bolestivé nitro zpěváka.
Soul Dissolution ukazují velký talent, a navíc ke svému štěstí narazili na velmi dobrou produkci. Vadou na kráse je pouze hůře zachytitelná basa (no, nic není dokonalé). „Nowhere“ je zatím to nejlepší, co Belgičané vydali a milovníkům atmosférického post-black metalu by tato dvoustopážní epická placička neměla uniknout.
Tato pustá země, obrovská a prázdná, rozprostírající se přede mnou
Zdraví tohoto ztraceného poutníka se široce otevřenou náručí
|
