„Když jsme s kapelou začínali, dohodli jsme se, že nechceme být svazování žádnými škatulkami a styly.“ Tak se vyjádřil basák Daniel Andersson v jednom ze soudobých rozhovorů, přičemž jeho slova došla naplnění, a to navzdory skutečnosti, že hudební základy Supreme Majesty jsou sytě protkány osmdesátkovým hard rockem, s citelnými ozvuky velikánů Europe, kteří, jak jednou zahlásil Nils Eriksson z Nocturnal Rites, „byli tak slavní, že do určité míry museli zanechat stopu na každém ze švédských metalových spolků.“
S takovým tvrzením by asi bylo možné spekulovat u brutálnějších žánrových těles, pokud se však Supreme Majesty týká, sednou tato slova do puntíku. Stejně tak je ale nutné vzít do úvahy další známá jména, která jako inspirační zdroje (samozřejmě vedle Europe) uvádějí sami hudebníci z této kapely. A právě u jejich zmínky o Stratovarius, Gamma Ray nebo Helloween začne být zřejmé, že by tady mohlo jít o zajímavý a netradiční hudební mix (jistou podobnost bychom mohli nalézt ještě u Finů Altaria), což ostatně potvrdil jak debut „Tales Of A Tragic Kingdoms“, tak druhá studiovka s titulem „Danger“. Při její přípravě nezměněné osazenstvo kapely již nemuselo řešit problémy s vydávající firmou (album opět vyšlo pod štítem Massacre Records), stejně tak nebyl důvod měnit osvědčeného producenta Fredrika Nordströma (jenž tentokrát odvedl ještě lepší práci), případně schopného „kreslíře“ art-worků Niklase Sundina, jinak také kytaristu ze stylotvorné party Dark Tranquillity. Je pravda, že by Niklasovy umělecky hodnotné výtvory dělaly čest i předním progmetalovým kapelám, v případě Supreme Majesty ovšem vizuální motivy více směřují k textové složce, jež se zpravidla zaobírá vážnými tématy, pocitově optimistická hudba pak má být „vyjádřením naděje, která se ukrývá za stínem každé tragédie.“
Jenže kdo by upadal do malomyslnosti, když desku „Danger“ startuje skladba „Fallen Star“ s klávesami tak oslavnými, že nevzbuzují nic jiného, nežli radostné pocity. Více ke klidu sice upadnou sloky i některé pasáže uvnitř písně, jenže navazující pecka „Heroes Of Our Lands“ už zase tepe převeselou životní energií. Rychlé tempo, slastné sólové vyhrávky a svižně odsýpající refrén, to vše činí z této brilantní kompozice vrcholnou část nejen daného alba, ale rovnou celé metalografie kapely. Titulní počinek v refrénu chtě nechtě evokuje zmíněné Europe, což samozřejmě není nic proti ničemu, zvlášť s ohledem na talent autorů Supreme Majesty, potažmo vokální přitažlivost Olssonova hrdla, která ještě rozkvete v emotivně přesně oslazené baladě „Until The End Of Time“.
Hymnicky laděný – avšak v rámci alba spíše obyčejný - příspěvek „Save Me“ brzy vynahradí dojem ze skladby „Cruel Circle“, ve které teskně žadonící kytaru podmalovanou jemnými klávesami kontrastně protne pochodové tempo a vysoce působivé vokální linky (v dané kompozici si mimochodem zahostoval kytarista Stefan Elmgren z Hammerfall). Svěží pohodou zajiskří také kompozice „Two Against Many“, píseň „After Midnight“ ovšem - navzdory klasickému závanu AOR - doplácí na méně zdařilý refrén, album pak uzavírá druhý baladický kousek s názvem „By Your Side“, v němž autoři chytrým způsobem pracují s atmosférou, kterou umocní nečekaně zakomponované, ale o to více funkční zpěvy hostujících pěnic Jenny Ottosson a Lindy Nordgren. Album „Danger“ kvalitativně navázalo na debutový zápis a potvrdilo pomalu se rozrůstající pověst švédské kapely jako osobitého tělesa, které se vyplatí v budoucnu sledovat. Málokdo však mohl tušit, že ona budoucnost bude zahrnovat už jenom jednu jedinou nahrávku.
|
