Třetí album švédských Supreme Majesty vyšlo v roce 2005, a to na počátku jara, což je s ohledem na povahu hudby této kapely ideální čas. Probouzení k životu, barvitý rozkvět a nejrozmanitější vůně ve vzduchu, právě takové asociace křísil obsah předešlých počinů „Tales of a Tragic Kingdom“ a „Danger“. A jak se brzy po poslechu několika málo písní studiovky „Elements of Creation“ ukáže, švédští autoři zůstali na stejné kvalitativní úrovni i o dva roky později a opět byli schopni nabídnout šťavnatý hudební příspěvek oscilující na pomezí žánrů melodický (power) metal, hard rock a AOR.
O komerční záštitu se nadále starala německá firma Massacre Records a produkce byla tradičně svěřena Fredriku Nordströmovi, jenž opět odvedl slušnou práci. Bez změn se nicméně neobešlo osazenstvo kapely, v létě roku 2004 odešel bicmen Jocke Unger, kterého nahradil Johan Rydberg, nově pak přibyl kytarista Tobias Wernersson, jenž se aktivně zapojil do skladatelského procesu. Výtvarný motiv na obalu vytvořil jeden z členů kapely, klávesák Chrille Andersson, který již předtím tvořil covery pro spolky jako Axenstar, Excalion nebo Dragonland. Třetí studiovku Švédů načínají éterické klávesy písně „Soulseeker“, poté zazní nečekaně ostré progresivní riffy, jde však jen o krátké stylové zamračení, které brzy osvětlí typická melodika, v dané písni protkaná pěveckou exhibicí páně Olssona. V tu chvíli je zřejmé, že autorská svěžest známá z předešlých počinů zůstala zachována a opět voní příjemným pocitem specifické výjimečnosti.
To v ještě větší míře sedne na navazující položku „Spellbound“, kde výborný hardrockový refrén podpoří pro kapelu ne až tak typické neoklasické sólo. Ve skladbě „Dance of Elements“ zaslechneme hostující ženská hrdla, svižně plynoucí sloky či působivě klenuté sólo, o něco pozadu zůstává refrén, v němž se pánové snaží o temnější atmosféru, kterou ale – navzdory své deathmetalové minulosti - nebudují s takovou lehkostí, jako tradičně odlehčené linky a melodie. Právě takové zavibrují v kompozici „King of Warriors“, včetně fanfárově oslavných kláves nebo dalšího extra povedeného - tentokrát melancholicky posazeného - chorusu. V dané písni nicméně proběhne i malinko křečovité zrychlování, naštěstí jen krátkodobé, sólové orchestrace pak vykazují jasnou inspiraci u tehdy na popularitě rychle nabírajících Finů Nightwish. Ani v kusu „My Revenge“ pánové nevymýšlejí nic složitého a přímočarou dynamickou stavbou spolehlivě trefují vyšší melodické cíle.
Nezbytnou baladu zastupuje počinek s názvem „One More Promise“, ve kterém švédští autoři nabízejí příjemnou dávku kaloricky vydatné romantiky, zvlášť nutné je vypíchnout kytarové vyhrávky a křehké klávesové preludium. „The Quest, Part I.“ je – po debutové titulce – druhou instrumentálkou v historii kapely, tentokrát s asociačním vykřičníkem v podobě dalších Finů Stratovarius (viz klávesová hra), přesto (proto) se skladba hezky poslouchá a úspěšně pokračuje v aktivní dynamizaci nahrávky. Song „Dawn of the Dead“ (vážně bylo nutné volit podobné názvy a témata při tak pozitivní muzice?) dopadl dvojsečně, když líbivost osmdesátkových „montážních“ pasáží relativizuje slabší refrén. O něco lépe si Švédové vedou v písni „Die in a Dream“, což je víceméně čistokrevný power-speedmetalový příspěvek, nutno však dodat, že nijak extra výjimečný.
Opus „The Bitter End“ už zase provzdušní zdařilý autorský vítr či další nadílka neoklasických prvků, dobrý pocit ale malinko hořkne, a to nejen kvůli názvu písně, ale hlavně při vědomí budoucí (ne)činnosti kapely. Přestože oficiálně nic nezaniklo, třetí album „Eternal of Creation“ protazím zůstává posledním studiovým příspěvkem Švédů, přičemž od jeho vydání letos uplynulo dlouhých třináct let. Příznivci Supreme Majesty ale nepřestávají doufat a věří, že se jednoho dne ještě přece jenom dočkají plnohodnotného přírůstku. Nakonec jakékoli pesimistické smýšlení by s ohledem na charakter hudby této kapely nebylo ani v nejmenším na místě.
|
