Máš kolty proklatě nízko. Chvílema fakt děsně nízko…
Italští Spellblast jsou docela sympatičtí svérázové, zejména díky tématům, do kterých se na svých deskách pouští (pravda i jejich realizace bývá svérázná, což o letošní novince „Of Gold And Guns“ platí měrou vrchovatou). Před dvanácti lety šli po stopách Tolkiena, před osmi lety obdivovali starobylou mytologii a před čtyřmi lety se vydali na pouť ke Kingově „Temné věži“. A po celou dobu míchali (tu více, tu méně) folkové odénky do power metalu celkem svěžím způsobem, takže ani nepřekvapí hostovská účast vrchního elfa Damnagorase na jejich debutovém albu. V letošním čtvrtém kole vyrazili Spellblast opěvovat legendy Divokého západu, přičemž krapet zhevíkovali, začali hrát divadlo a hlavně vzali do svých řad (za těch devatenáct let existence velmi důkladně přeorganizovaných) křiklouna Desta.
S Destovým netuctovým projevem se totiž vážou v podstatě veškerá zásadní pozitiva i negativa tohoto alba. Není lehké se naladit na nervně neotesaný projev, který občas chytne hrozně fajn barvu a až neobvyklou humpoláckou rozevlátost. Ta k té westernové náladě dobře pasuje, obzvlášť proto, že Dest mívá potřebu vsadit na přehnanou teatrálnost, jež sem tam táhne výraz Spellblast do jakého provinčního tyjátru s papundeklovými kulisami. A o tom je celá tahle kovbojská odysea – na jedné straně si Spellblast klokotavě zariffnou v duchu Running Wild ve „Wyatt Earp“, kde ten melodický motiv nakonec zdůrazní fanfárově znějící klávesy a Dest všechno rozčísne pronikavým ječákem (sluší mu to!), indiánskými motivy natlakují prvosignální halekačkovou melodii „Sitting Bull“ s až střeleně pitvořivým Destem, ve které ta celková neotesanost je prostě odzbrojující, přitažlivá a zábavná, či nabídnou vydařený mejdan v saloonu s rozverným klimprem, ležérním pískáním a páskovskou Destovou přezíravostí v „Goblins In Deadwood“, který je vyloženou šantánovou muzikálovkou, u níž vám vyzývavé kočky v dlouhých šatech a zarostlí desperáti s bouchačkou u pasu vyloženě vyskakují před očima. Na straně druhé Spellblast přihodí i naprosto tuctové kousky (temnější „William Lewis Manly“, ve které budete mít Desta za jeho přehrávání chuť veřejně lynčovat, či „Crazy Horse“ s tupým riffem i rytmikou, které ani svojsky znějící a v rámci desky zpravidla vtipně využívané banjo či netradiční žestě nemají sílu zvrátit tu beznápaditost), díky čemuž zní tahle deska strašně rozkolísaně. A mínusem, přesahujícím i Destovu hlasovou nespoutanost je fakt, že jen málokterou ze skladeb se kapele podaří vypointovat natolik, aby stálo za to jim věnovat pozornost až do jejich finále (tato část hodnocení se netýká již zmíněných „Wyatt Earp“„Goblins In Deadwood“ a závěrečné „William Barret Travis“).
V celkovém součtu je „Of Gold And Guns“ zábavná mejdanová deska. Potřebujete na ní občas pořádnou porci tolerance, občas se vyplatí s někým pokecat nebo zajít na panáka a některé pasáže úplně vypustit, ale jako svérázný akčně řízný (líbí se mi sytý a hrubý zvuk) soundtrack k parodii na western mě tahle deska nejméně v polovině svých položek dokáže nabít pozitivní energií. Je to takový metalový párek s hořčicí, který bude proti některým honosným menu prostě třetí cenová, ale i tak má svoje svérázné kouzlo.
|
