Když má Kai Hansen plné ruce a hlasivky práce s objížděním světa v udobřené sestavě Helloween, jeho kolegové z Gamma Ray, konkrétně kytarista Henjo Richter a bicmen Micheal Ehré, nemají důvod otálet se svým vedlejšákem The Unity. Zvlášť když byl loňský stejnojmenný debut přijatý s nemalým nadšením, ať už kritickým nebo fanouškovským. Je však dobré si ujasnit, že tvorba této kapely nemá s power metalem až tolik společného, tady se daleko víc kráčí v hardrockových stopách, s občasným vstupem na území melodického heavy metalu nebo stylu AOR.
Novinka „Rise“ navazuje na rok starou prvotinu jak obsahově, tak – a to je podstatnější – kvalitativně. Pánové evidentně napíchli tučnou skladatelskou žílu a teď z ní vesele čerpají a tvoří, čímž dávají na frak i některým z dlouho zavedených žánrových autorů (např. těm, které najímá stáj Frontiers Records). Celkově tedy platí, že pokud se vám zamlouval eponymní debut, bude se vám líbit i aktuální album. Hladce sjízdné melodie na dynamickém instrumentálním podkladě, zkušená kytarová hra s nikterak přehnaným, a proto funkčním klávesovým pozadím, a hlavně vynikající hardrockově nakřáplý zpěv Jana Manentiho, právě to jsou hlavní přednosti spolku The Unity.
Z tónů se přirozeně uvolňuje optimistická energie a muzika je jako dělaná pro pohodu letních dnů (jakkoli už je máme pravděpodobně za sebou). Takovými okamžiky je protkána celá nahrávka a mírné přešlapy, jako je suchý heavymetalový riff ala Hammerfall („Last Betrayal“) nebo až příliš silná podobnost melodického motivu („Children Of The Light“ = „Send Me A Sign“ od Gamma Ray), jsou spíše výjimkou. Skladby jako „You Get Me Wrong“, „Welcome Home“, „All That Is Real“, „About Everything", „L.I.F.E." se naopak do myslí vpíjejí úplně samy,
za (mírný) vrchol je pak možné označit předposlední kompozici „Better Day“ s půvabně odlehčenou stavbou, slokami ala Van Halen a svěžími ozvuky AOR. V takových momentech jsou pánové nejsilnější, jakmile až moc zatlačí na heavíkovou pilu, začne se melodický řetěz malinko zadrhávat (viz „Road To Nowhere“). Od věci by nebyla ani mírná časová korekce (bezmála hodina je na podobnou hudbu zbytečně moc), jinak ovšem nejsou negativní myšlenky na místě a druhou studiovku The Unity je nutné chválit jako další povedený počin této kapely.
|
