Každé období i odvětví má své hrdiny. V odlehčenějším slova smyslu se to týká i hudby a interpretů, kteří se nehodlají zaprodat právě letícím trendům. Pokud jde o metal, nejsilnější vlna, jež měla tendenci smést tento žánr z povrchu zemského, byl grunge v první polovině devadesátých let. Metal najednou nebyl in, stal se okrajovou a nevýdělečnou záležitostí. Mnoho umělců se této situaci začalo přizpůsobovat a měnit svoji původně těžce metalovou tvář, jiní podlehli „bez nátlaku“ a úplně. Jak spravedlivý čas ukázal, grunge na vrcholu dlouho nevydržel a rychle se vyčerpal. Metal postupně začal být opět v kurzu (jakkoli už se nikdy nepřiblížil zlatému období osmdesátých let), takže se k němu opět vrátili i trendoví „zaprodanci“. Ve skutečnosti nejde o nic tak hrozného, chyby nakonec děláme každý, někteří z hudebníků navíc dokázali nalézt zajímavé skladatelské kompromisy. My bychom ale měli mít na paměti zejména ty, kteří přes všechny nepříznivé vlivy setrvali urputně na svém a za celou dobu neuhnuli ani o skladatelskou píď. Nemá smysl vypichovat konkrétní jména, každý fanoušek dokáže své oblíbené interprety prolustrovat snadno sám, zároveň bychom ale neměli celou situaci bagatelizovat jenom proto, že od inkriminované doby uběhlo již více než dvacet let. Charakterní schopnost konzistentní a neústupné vnitřní integrity je a vždy byla věcí obdivuhodnou, na tom zub času nikdy nic nezmění.

Pagan 24.9.2018