Za pradávných časů, kdy prodejům vládl formát „cédéček“ a internet ještě nebyl v plném rozpuku, bylo zvlášť smutné dívat se na artový motiv na obalu, který byl evidentně velmi povedený, ovšem jeho detaily aby fanoušek kvůli malému prostoru zkoumal lupou a stejně to nebylo nikdy ono. Nyní podobná mrzutost odpadá, na webu člověk může zvětšovat případně tisknout bez omezení. Fanoušci amerických hrobařů Deicide něco takového určitě činí v souvislosti s coverem novinky „Overtures Of Blasphemy“, což je věru krásný kus krvavého umění od Poláka Zbigniewa Bielaka.
Další pozitivní zprávou je, že se pod kvalitním obalem ukrývá neméně dobrá muzika. Na aktuální zářez Deicide jsme museli počkat plnou pětiletku, tato pauza ale přišla hudebníkům k duhu (jak přiznává i sám Glen Benton) a z nových skladeb díky tomu čiší žhavé nasazení a hlad po křesťanské krvi. Na daném faktu nic nezměnil ani odchod dlouholetého kytaristy a skladatele Jacka Owena (nyní Six Feet Under), jehož nahradil Mark English (Monstrosity). Mark se sice jako jediný ze sestavy nepodílel na tvorbě songů, instrumentálně však ideálně doplnil zbývající trio. Řemeslná preciznost byla ostatně vždy předností této smečky, na novince pak tuto hodnotu brilantním způsobem zdůrazňuje producentská práce Jasona Suecofa (kterému s "odposlechem" vypomáhal Benton i bicmen Steve Asheim). Zvuk je mohutný, moderní, sněhobíle čistý, zkrátka dokonalý.
Samotná hudba pak navazuje na to nejlepší ze satanášské metalografie kapely, jakostní říznost materiálu dokonce nejednou připomene fošnu „Serpents Of The Light“ (1997), což je dle mého názoru nejlepší studiový zápis Deicide vůbec. Týká se to zejména Bentonova frázování, kdy mu slova létají od pusy jako oheň z plamenometu a nemilosrdně spalují vše v nejbližším okolí (nedejbože kříže a kostely). Plynové pohánědlo tvoří dusíkaté riffy a naftová rytmická kapalina. Pořádně to zajiskří už při úvodním válu „One With Satan“, který se jaksi automaticky napojí na nejlepší skladatelské období kapely, nechybí změny temp, pištivá sóla, thrashem napité riffy a všeobjímající kompoziční zlověstnost, kdy přímo vidíme Bentona, jak sedí na trůně pekelném, oči mu svítí a obrácený kříž na jeho čele je rozpálený do ruda.
Ďábel ale bývá často potutelný, v případě Deicide je tato vlastnost vyjádřena melodickými linkami, které se protahují celou nahrávkou, s největší uhrančivostí pak v „Crawled From The Shadows“, což by mohla být v případě jemnějších aranží slušná powermetalová skladba (dokonce i bicí přepínají z typických blast beatů do spídového ťukce). Další thrashové špony a staromilské reminiscence vykrojí obsah šlapavé „Seal The Tomb Below“, případně vynikající zásek „Excommunicated“. Chytlavější vlnky prošumí rychlopalebnou smrští „Crucified Soul Of Salvation“, až heavíkové sólo očekávejme v jinak temném počinku „Defying The Scared“.
Tato skladba je devátá v pořadí a je pravda, že v tomto okamžiku se na albu začne projevovat jistá obehranost, navazující dvojice „Consumed By Hatred“ a „Flesh, Power, Dominion“ vyznívá malinko „do počtu“ (tato definice částečně sedne i na v playlistu dříve stojící kus „All That Is Evil“), závěrečná flákota „Destined To Blasphemy“ už ale opět mlaskne s tou správnou deathovou šťavnatostí. Celkově pak není pochyb o tom, že se v pořadí dvanáctý studiový zápis amerických neznabohů povedl a do hudebního světa vstříkl poctivou dávku hříšné a hluboce rouhačské infuze.
|
