HROBAR - Rýchla smrť
Slovenská kapela Hrobar vydala studiovou prvotinu „Rýchla smrť“. Slůvko „rýchla“ tady má své opodstatnění, ani jedna z dvaceti skladeb nepřeleze dvě minuty, debutový hrob je pak vykopán za necelou půlhodinu, a to se ještě ve firmě Support Underground řešilo, jak původně plánovaných jedenáct kousků navýšit na současnou stopáž (povedlo se to přidáním několika válů z předešlých dvou demáčů). Mezi skladbami navíc často nejsou pauzy a jedna se přelévá do druhé, což ještě umocňuje pocit smrtící rychlosti, někdy ovšem také drobného chaosu. Zpěvák Martin štěká jako cholerický čokl, kterého za plotem dráždí provokující smradi. Kadenci frází je většinou těžké zachytit, přičemž se víceméně opakuje scénář, kdy nastane instrumentální inferno, do toho Martin vyhřezne telegrafické cáry slov, poté se přidá sólo nebo krátký tempový zvrat a je hotovo. Thrashové a punkové vlny do sebe narážejí tak prudce, že se člověk po poslechu cítí jako po prodělání mentálního klystýru, což na druhou stranu nemusí být špatná terapie. Pravdou totiž je, že tvorba Slováků nepostrádá jisté kouzlo, riffy mají správný říz a vášeň, se kterou je vše prezentováno, může při správném naladění celkem dobře zafungovat (v některých momentech se mi dokonce připomnělo nesmrtelné demo "Vyznání smrti" od Debustrolu, jindy jsou citace jasné a přiznané). Dalším kladem je celkový nadhled či občasný fórek (stačí kouknout na názvy skladeb), čímž Hrobar připomíná své krajany Catastrofy. Celkově dobrý debut, jehož obsah je ovšem lepší dávkovat po menších porcích.
6,5/10
YouTube ukázka - Doktor Krompáč
POSINTRONIC BRAIN - The Thrash Of Khan
Spojení pojmů Star Trek a thrash metal mi nejde úplně dohromady, nicméně všechno je evidentně možné, a tak jsme se dočkali alba „The Thrash Of Khan“ od kanadského tělesa Posintronic Brain. To je dílem hudebníka Mike Taylora, který je solitérním umělcem, což z něj ve spojitosti se zmíněným sci-fi tématem dělá stoprocentního nerda. Nicméně vtípky stranou, pomineme-li textovou složku, je nutné přiznat samotné hudbě slušný thrashmetalový tah. Taylor si naštěstí pohlídal zvuk (o odfláklém coveru se raději rozepisovat nebudeme), takže nic nebrání poslechu písní, které se vyznačují sympatickou snahou o vnitřní gradaci. Hrátky s tempy, pomalé vybrnkávané úseky a pozvolné nájezdy nejsou výjimkou, podobná taktika pak slouží k vyniknutí metalových pasáží, které i díky tomu nejednou strhávají akční rytmickou bitvou (asi jako když si to Borgové rozdávají s vesmírnou lodí Voyager). Nejúčinnější atak se odehrává v kusech „Kobayashi Maru“ a „Buried Alive“, které zdobí stupňovaná hra, doprovázená jednoduchými, avšak funkčními riffy (s jemným punkovým vlivem) nebo melodickými sólovými hrátkami. Specificky vyznívá Taylerův zpěv, který je poloblackově nakřáplý a zvukově upozaděný, což dodává songům temnější undergroundový tón. Celé dílo pak inklinuje ke starým žánrovým postupům, takže s poslechem nemusí váhat fandové old-schoolu, pokud jste navíc příznivci Star Treku, může pro vás tohle album znamenat teleportaci do říše snů.
6/10
YouTube ukázka - Kobayashi Maru
ANIKILLER - Ritual de Anikilamiento
Když se člověk zaposlouchá do intra tohoto ípíčka, pocitově se ocitne na prosluněné pláži s koktejlem v ruce, někdo si možná představí hudební doprovod k epizodám Toma a Jerryho. Pohoda a relax, u kterého však tušíme, že se letní pohoda brzy přetaví v čiré peklo a brutální honičku. S tóny válu „Matando Asesinos“ se tak skutečně stane a z repráků začne hřmít mix staromilsky naspídovaného thrashe s chlupatým blackovým ocasem. Inspirace jsou zřejmé, tady někdo hodně poslouchal Hellhammer a Venom, naštěstí neschází vlastní invence a nápady, které postupně vnikají pod kůži, rozlézají se krevním řečištěm a s nástupem závěrečného – a nejlepšího - kusu „Invasión Thrash“ (s výbornými frázemi i thrashovou sekanou) už nás mají Peruánci v pařátech. Zpěv sice probíhá ve španělštině, ze které dokážu říct pouze „mi nombre es Petr“, nicméně zkusil bych si tipnout, že texty smečky Anikiller o křesťanství nebo lásce nebudou, ani o dracích a mečích se pánové zřejmě nezmíní. Tady jde především o kacířství ukřižované v adekvátně špinavém zvuku, na druhou stranu skulinkou hudební rakve občas pronikne záblesk melodií, někdy dokonce rock´n´rollově rozjuchaných („Sentenciado a Muerte“). Celkově je ale pobožným sluníčkářům vstup zapovězen, příznivci zlověstného thrashe jsou naopak srdečně zváni k tanci a zábavě na Petrových kamenech.
7/10
YouTube ukázka - Invasión Thrash
|
