Když do Grave Digger přišel téměř před deseti lety (to to letí…) kytarista Axel Ritt, měli hrobníci ideální příležitost trochu změnit svůj léta stabilní výraz. Nestalo se a hračička Ritt zapadl do rozjetého vlaku bez toho, aby tento na svých vyjetých kolejích s sebou byť jen cuknul. Axelova chvíle přišla nyní. Principál Boltendahl dostal chuť trochu uvolnit hranice ortodoxního klasického heavíku (kdo ví, zda to nemělo vliv i na to, že po více než dvaceti letech se z kapely poroučel bubeník Stefan Arnold, na jehož místo se aktuálně od kláves přesunul Marcus Kniep), tak typického pro Grave Digger. Povedlo se. Bez toho, aby se (i přes jedny z nejmelodičtějších refrénů, ke kterým Boltendahlovci kdy došli, i přes nejveselejší song, který z jejich dílny kdy vypadl) sami sobě zpronevěřili, bez toho, aby vyplašili letité fanoušky příliš velkými novotami, ale tak, že jejich novinka „The Living Dead“ zní velice svěže a čerstvě.
Platí to o skladbách, které se drží osvědčeného mustru. Ačkoliv třeba naštvaná „Fist In Your Face“ (ten název!) s až rockovým feelingem a sekaným riffem a následná hrubá kvaltovka „Insane Pain“ jsou poměrně strohé a syrové, díky sytému masakrálnímu zvuku i ty mají svou sílu, ačkoliv působí poměrně neohebně v porovnání třeba s dravě agresivní palbou „What War Left Behind“ s výborným kytarovým ocáskem u energického vokálního frázování v refrénu, či s drtivě uriffovanou a uštěkanou kvaltovkou „When Death Passes By“. Nejpozději u ní si člověk uvědomí, že velká část osobitosti Grave Digger stojí nyní nejen na nezaměnitelném chrčáku Chrise Boltendahla, ale i na lehkoprstém malování Axela Ritta, jehož sóla (v poslední jmenované skladbě je až provokativně kakofonické) jsou velmi důležitým ukazatelem současné formy hrobníků.
To, že si uměli Grave Digger pohrát s melodickými refrény platilo na většině jejich alb. Na „The Living Dead“ do některých skladeb dokázali dostat až nečekaně uvolněnou zpěvnost, dalo by se říci až hymničnost – úvodní „Fear Of The Living Dead“ s teatrálním začátkem a temně výhružným sborovým hučením jen naznačí, že k letošnímu albu hrobníci přistoupili o něco odvážněji (nebo uvolněněji, chcete-li), houževnatá „Blade Of Immortal“ v refrénu chvílemi kontrastně koketuje se skandovací melodikou Running Wild, „Shadow Of The Warrior“ s atmosférickým vstupem pak v refrénu sahá po jasné hitovosti a davově vděčné zpěvnosti (sakra chlapci, odkud je to kytarové sólo?). Samostatnou kapitolou je pak finální „Zombie Dance“, ke které se Grave Digger spřáhli s rakouskými Russkaja a tenhle vtípek v duchu polky (takhle nějak nevázaně to kdysi vzali U.D.O. se svým vlakem po Rusku) se může svým skočným „Step to the right, step to the left, don`t cross the line or your flesh will be mine“ stát ideálním tahákem k hodině tance pod pódiem. Je jen otázkou, jak tuhle bláznivou a velmi povedenou taškařici rozdýchají ortodoxní ultrafans…
A teď se chlapci poperte s Uďákem o to, kdo z vás pro sebe urve letošní heavíkový trůn!
|
