Považuji za obdivuhodné, když někdo dokáže po umělecké stránce působit na více frontách. Tak např. Američan Eric Peterson. Tento hudebník, jenž je neodmyslitelně spjatý s thrashery Testament, občas unikne k vedlejšímu projektu Dragonlord, který produkuje něco jako symfonický (pseudo)black-heavy metal. V něm nachází uplatnění pro své alter ego, jež touží po vypuštění temných duševních usazenin, a to nejen formou tradiční kytary, ale dokonce i zpěvu. Peterson tak dokazuje úctyhodný žánrový rozptyl, přičemž Dragonlord lze považovat za jeho zpověď a jakousi intimní terapii. O to víc mě mrzí, že celá záležitost dopadla velmi povrchně a obyčejně.
Album „Dominion“ by se dalo popsat jako sbírka generických hudebních témat dávno známých a hlavně použitých s větší dávkou skladatelské přirozenosti. Tak např., zde několikrát zakomponované úsečné pianové preludium jakoby obšlehlo postupy letité pecky „Mourning Palace“ od Dimmu Borgir. Syrově chladné blackové „hmatníky“ jsou Satyricon hadr, ženské popěvky od hostující Leah McHenry evokují Cradle Of Filth, melodické vyhrávky zase připomenou Children Of Bodom, případně (dnes již pravděpodobně zaniklý) Galderův spolek Old Man´s Child. Na tomto mixu není z podstaty nic špatného (právě naopak), problémem je všudypřítomný pocit strojenosti, který nedovolí plnohodnotné prožívání slyšeného materiálu, jenž nakonec prošumí bez vyššího emočního napojení.
Náznaky čehosi potenciálně atraktivního zde jsou, intro „Entrance“ dobře naladí, úvodní titulka pak výše zmíněné inspirace míchá s ucházející chytlavostí, kdy je ještě možné nevnímat pramalý podíl osobitosti. V písni dále zaujmou gotické prvky, včetně melodické vokální polohy, která jde Petersonovi od hlasivek stejně dobře, jako ta blackově křepčivá. Poté se však začnou pocity umělosti prohlubovat a deska začne připomínat sbírku nahodilých klišé, ve které se snaha o epiku či zlověstnost zcela míjí účinkem (i kvůli čistě uhlazenému zvuku). Pokud se ortodoxních blackmetalistů týká, je jasné, že ti se nad tímto albem jenom štítivě ušklíbnou. Horší je, že nahrávka nic moc nenabízí ani příznivcům orchestrálního dark-metalu, jelikož je vše příliš kašírované a nakonec těžce bezkrevné. Sorry Ericu, ale tuhle polohu ti tak nějak nevěřím.
|
