Abych se přiznal, nikdy jsem nepochopil nevraživost mezi punkovými a metalovými tábory, která probíhala v minulosti. V osmdesátých letech šlo o otevřenou válku, strkanice a bitky byly běžnou záležitostí, mnozí něco takového dokonce účelově vyhledávali (newyorský klub CBGB by mohl vyprávět, do bojů se navíc míchali skinheadi nebo tzv. "suicidals", což byli tehdy ortodoxní příznivci party Suicidal Tendencies). Metláci pankáčům připadali jako pozéři a na jméno jim nemohli přijít tak nějak z principu (lze také zjednodušeně napsat: vše, co nebylo punk, bylo hodno opovržení), "máničky" se zase posmívali řemeslnému neumětelství punkových hudebníků a své oblíbence naopak považovali za kytarové mistry světa. Zkrátka žabomyší spory, tehdy však brané velmi vážně. Přitom oba styly vzešly z hlubokého undergroundu (ve kterém jsou víceméně dodnes), jejich hlavní obrysy se rýsovaly ve stejné zemi a hlavně od sebe nejsou hudebně až tak vzdálené. Např. do tvorby The Exploited či Plexis občas prosákly metalové prvky, o zásadním vlivu punku na těžký kov by se daly popsat učebnice, jeho do té doby neslýchaná živočišnost a energie víceméně začala formovat temnější metalové odnože. Časem se naštěstí situace uklidnila a dnes již probíhá otevřené prolínání jak na festivalech, tak na albech, což se vlastně dělo vždy (stačí zmínit tzv. crossover-thrash, jehož zásadní esenci tvoří právě punk). Přátelství obou skupin je tedy jedině ku prospěchu věci a dřívější intolerance snad jednou provždy hudbou minulosti.

Pagan 7.10.2018