Sestavou německých thrasherů Sodom nedávno prošla lavina, nezdá se však, že by to předáka kapely Toma Angelrippera jakkoli rozhodilo. Rychle najal duo nových hudebníků, k tomu obnovil spolupráci s kytaristou Frankem Blackfirem a ještě stihl nahrát novinku se svým sranda-vedlejšákem Onkel Tom. Jde dokonce o dvojalbum s celkovým počtem jedenadvaceti pivních, tedy hudebních kousků. Jak název alba „Bier Ernst“ napovídá, hlavním tématem bude nápoj, jenž je oblíbený jak v Německu, tak v Česku. Na přetřes se dostane také tvrdší chlast, nicméně je nutné upozornit, že vše je odzpíváno v němčině, což se u této kapely ostatně dělo vždy.
Je ale stará známá věc, že po zkonzumování určitého množství alkoholu rychle padají jazykové (i všechny další) bariéry a lidé si najednou skvěle rozumí, při zvlášť dobré konstelaci si spolu třeba i zatancují. A právě pro takové účely je produkce Onkel Toma jako dělaná, hlavní pointou kapely je totiž zpracování známých lidovek do rock-metalové řeči. Na albu se rovněž vyskytuje několik původních skladeb, z celkového pohledu ale jednoznačně vítězí variace tradičních fláků. Ty jsou vyloženě zábavné, přičemž se žánrově rozpínají nejen na Angelripperovi nejbližším thrashovém území, ale stejně tak absorbují rock´n´roll, punk, speed metal či zkrátka jednoduché bigbeatové vyhrávky, které nejednou připomenou tvorbu tuzemského Alkeholu.
První část desky obsahuje několik parádně nachmelených kompozic, u kterých je opravdu těžké nezačít koketovat s myšlenkou okamžitého navštívení nejbližší hospody. Namátkou lze vybrat pecku „Flasche zu Flasche“ s dokonale zpěvnými popěvky (ve stylu coveru "I Will Survive" od Hermes House Band), rychlopalebný nátisk „Bier, Bier, Bier“ s radostně rozevlátým a vícehlasně navrstveným refrénem, případně punk´n´rollovou jízdu „Was sind wir Männer doch für´n lustiger Verein“, jež rozhýbe tělo jako Štáchová Máničku. Až na drobné (konkrétně čtyři) výjimky, které jsou vždy prezentovány volnějším tempem, což v tomto případě znamená automaticky menší chytlavost, je první díl dvojalba „Bier Ernst“ hybným, stylovým a hlavně vysoce zábavným zážitkem.
Proto je trochu škoda, že druhá placka malinko zvážní, když se kapela od rozjuchaných melodií přesune k více metalovému a začasté také uloudanému obsahu. Startovní položka „Ich finde nur Metal geil“ ještě slušně baví thrashmetalovým záběrem, který dá vzpomenout na lepší vály Sodom, k náladové pohodě se poté ještě vrátí povedený kus „Egel“ (s lahodně naspídovaným refrénovým úsekem), zbytek písní je už malinko poznamenán podílem „více metalové vážnosti/méně rock´n´rollové hravosti“. Pokud by novinka Onkela Toma (ještě někomu přijde tento název malinko chlípný?) obsahovala pouze úvodní disk, neměl bych o luxusnějším hodnocení žádné pochyby. Takhle se musím držet více při zemi, což ale nic moc nemění na faktu, že se k některým písním budu vracet s velmi častou frekvencí, zvlášť když se bude schylovat k nějaké akci, vhodnější náladová stimulace – vedle novinky Alkeholu – totiž v současnosti neexistuje.
|
