Postupná přestavba pražských D.N.A. dopsala svou další kapitolu. K rytmickému tandemu Kamil Nehilč a Roman Tůma, který společně tvrdí muziku kapely již od jejího založení, se po osmiletém období klidu připojili před třemi lety při přípravě alba „Démon času“ na místo kytaristy Petra Kašpera Jiří Špalek a Václav Janů, z nichž ten první jmenovaný zůstal členem kapely i na aktuálním albu „Cirkus válka“, chvíli po vydání předchozího alba se pak k D.N.A. přidal kytarista Jiří Karpjuk (ex-Krleš) a zpěvák Vít Čížkovský. Tento výčet nových tváří není ani v nejmenším samoúčelný – všichni nově příchozí se totiž na novince aktivně zapojili do tvůrčího procesu a tak není divu, že jejich přínos zanechal ve výrazu kapely znatelný otisk a přinesl v podstatě nejrozmanitější (a zároveň na první ucho nejobtížněji prostupné) album D.N.A. …
…které nabídne velmi působivé pocitovky (já vím, že je docela zvláštní, když na metalovém albu nejvíc zaberou písně v pomalém tempu, ale D.N.A. tuhle kapitolu zvládli skutečně s grácií). Naléhavě posmutnělé „Jinej kabát“ velmi sugestivně vypráví o tématu války a je až obdivuhodné, jak vláčné tempo D.N.A. dokáží jedovatě našláplým výrazem a řezavým riffem vyhrotit a vygradovat, podobně laděné je rozjímavě nadýchané finále v „Tak to řekni“ s nejsilnějším textem celé kolekce, trojlístek pomalých skladeb pak uzavírá „Světská láska“ s hostující Pavlou Forest, která postupně nabírá na rychlosti i intenzitě a díky zvláštně neskluznému frázování je z výše jmenovaných pomalostí až tou třetí vzadu.
Budete-li sázet na melodiku, zažitou ze starších alb D.N.A., uspějete především s lehkonohou „Něco se chystá“. Do nejchytlavější melodie (tahle kategorie platí i pro kytarové sólo) se sice občas zapíchne na moment trn neohebnosti, ale spolu s pointrovým „Klaunem“, jeho skandovatelným sloganem a živou rytmikou jde o nejpřímočařejší a nejšťavnatější kousky. Na opačném pocitovém spektru pak stojí snad nejzarputilejší skladby, které kdy D.N.A. představili, a to i přes to, že již někdy od alba „2012“ do tvorby kapely začala prosakovat jakási neohebná naštvanost. V letošním kole se z některých položek i vytratila (anebo dost výrazně snížila) ta tradiční melodičnost, kterou D.N.A. svou agresivitu obvykle zjemňovali a kluci tak v některých momentech („Slzy“, „Křídla andělů“, „Nejsi jediná“) znějí pocitově téměř (tedy, zdaleka ne tak radikálně, nicméně jasný směr tu je) tak kontrastně, jako kdysi v rámci své tvorby Kern na svém „Totálním tunelu“.
Snad do žádného alba D.N.A. se mi nedostávalo tak obtížně, jako do „Cirkusu válka“. Trošku mi chybí ta osobitě vtahovací chlapáckost bývalého pěvce (hlas Víta Čížkovského je přece jen o špetku obyčejnější) a prokousávání skrz některé houževnaté položky jde docela ztuha. Ale fakt je, že postupným obrušováním hran některé zprvu nenápadné položky se do uší (a velmi povedený zvuk není tím hlavním důvodem, byť k tomu také přispívá) docela příjemně zavrtají a v konečném součtu tak lze říci, že se jedná o další typické album D.N.A.
|
