Brainstorm budou vždycky Brainstorm, i kdyby se zbytek světa stavěl na hlavu. Tuhle geniální a naprosto výstižnou charakteristiku německé party, seskupené kolem skvělého pěvce Andyho B. Francka, použila kolegyně Ray k hodnocení dva roky starého alba „Scary Creatures“ a ani na aktuální desce „Midnight Ghost“ není nutné na ní měnit jediné písmenko. V té samé sestavě hrají Brainstorm už jedenáct let, tu samou skladatelskou matrici používají ještě déle, to samé nadšení a zápal pro vlastní tvorbu z nich září prakticky bez ustání a ten malinkatý příklon k větší melodické nadýchanosti je vlastně zcela v zaběhlé normě (a vůbec nemluvě o tom, že Ray tehdy naprosto přesně odhadla i to, že Brainstorm dodrží svůj téměř pravidelný rytmus vydávání desek). Co (a proč) na tom chcete měnit, když v téhle formě kapela ani v jednom kousku nesleze pod poměrně vysoko nastavenou laťku a přitom sype z rukávu slušnou porci potenciálních hitovek?
Těm vévodí jeden z nejpestřejších kousků alba, výpravná „Jeanne Boulet (1764)“, které je naprosto přirozeně nejdelší částí kolekce a v každém okamžiku má co nabídnout – rozvinutí se z deštivého atmosférična, poetického vybrnkávání a posmutněle měkkého zpěvu, přes velmi chytlavé brumendo a masivně valivé tempo, k agresivně sekanému riffu, Andyho řádně přibroušeným hlasivkám, či živému a výborně vystupňovanému kytarovému sólu, až dojde i na extaktické vyvrcholení ve velmi vzdušném refrénu (ve kterém však ten agresivní brousek nijak neměkne). Ale ani ti další potencionální kandidáti – velmi chytlavé „Ravenous Minds“ s vtahujícím téměř a capella úvodem, živě optimistickým riffem, lehce tajemnějším Andyho projevem a důmyslným střídáním tempa, „When Pain Becomes Real“ s až písničkářským úvodem a následnou divokou explozí, kde Brainstorm suverénně demonstrují, jak dobře dokážou své nápady emotivně vyhrotit bez toho, aby ztratili něco z chytlavé melodičnosti, závěrečná posmutněle optimistická pocitovka „The Path“ s příjemně agresivním podkladem, či (a to především) houpavě důrazná „The Four Blessing“ s velmi čitelným riffově vlezlým (v pozitivním slova smyslu) motivem, jasně strukturovaným refrénem s ideálně skandovatelnou halekací pasáží. A co zejména na téhle desce zabírá, to je naprosto natlakovaná energie, která ani na okamžik nepolevuje (dokonce i vokální Franckova obratnost zůstane v seznamu lákadel tentokrát až na druhém místě).
S citací Ray jsme tohle pojednání začali, s citací Ray jej i skončíme –Brainstorm hrají na jistotu tím nejsympatičtějším způsobem. Je dobře, když najdete svou parketu a nebojíte se využít všech jejích předností. A přesně to se na „Midnight Ghost“ děje.
|
