FATE BREAKS DAWN - Deviate
Fošna „Deviate“ je sice debutovým příspěvkem americké party Fate Breaks Dawn, její obsah ale nemají na svědomí žádní zelenáči. Kytarista Lance Barrnewold kupříkladu paralelně funguje ve spolku Mike Lepond´s Silent Assassins (LePond si ostatně u Fate Breaks Dawn zahostoval), dříve pak drhnul riffy u známých Ross The Boss, což jej mimochodem spojuje s jistým Mikem Cotoiou, neboli bicmenem a zároveň zpěvákem této kapely. A nutno obratem dodat, že zpěvákem velmi agilním a schopným více poloh, od těch melodických přes harshové až po growling. V souladu s tím se nese i žánrový rozptyl, který zasahuje heavy-powermetalové a thrashové sféry, výjimkou však nejsou ani deathové blast beaty. Celkově určitě nešlápneme vedle, když hudbu Amíků nazveme jako progresivní thrash metal, a to velmi technický, s důrazem na budování houževnatých až krkolomných kompozičních struktur. Ne vždy jde o snadný poslech a za sebe říkám, že album je pro mě v komplexní šíři malinko tuhou hudební flákotou, střídmější sousta ovšem naopak rezonují v kvalitní zážitek, mnohdy rozvíjející pocity vyloženého obdivu. Takové vály „As Enemies Fall“, „The Deception Game“, „Cataclysmic Revival" nebo „Blackened Sun“ jen těžko nestrhnou vrstevnatou hrou, změnami temp, vokálním showmanstvím (v prvních dvou jmenovaných písních zpěvák ječí jako Ripper Owens) nebo stylovou mozaikou včetně melodických vyhrávek a náročných instrumentálních pasáží. Zbývající skladby vyžadují větší pozornost (a občas stejně dostatečně nezapůsobí), pokud však patříte mezi hledače složitějších skladatelských postupů a technického řemeslného fortelu, mělo by vás album „Deviate“ celkem určitě bavit.
6,5/10
YouTube ukázka - In Darkness
IRON REAGAN - Dark Days Ahead
Crossoverová sebranka Iron Reagan to hrne kupředu jako horská rolba, některým fanouškům v přehrávačích ještě nevychladlo letošní splitko s deathery Gatecreeper a už je na scéně nové EP se zlověstným titulem „Dark Days Ahead“. Minule jsem Amíkům vyčítal tvůrčí strnulost, na aktuálním kraťasu se ale pánové opět představují ve slušné síle, jednak je pětice skladeb správně energicky rozžhavená, jednak se konečně podařilo docílit lepšího zvuku. Pětice skladeb přitom jede po tradiční skladatelské linii, většina byla dokonce napsána pro loňskou fošnu „Crossover Ministry“, dle slov zpěváka Tonyho Foresty se na ni ovšem zvukově nehodily (není divu). Nyní tedy našly své místo, přičemž ničemu nevadí kratičká minutáž, jelikož je dobře známo, že tomuto žánru větší prostor spíše ubližuje. Zde je vše hezky semknuto, první vál „Authority“ nahodí laso atraktivně přerušovanou rytmikou a tradičně dobře využívanými vícehlasy, navazující titulka očko upevní a za tónů „Patronizera“ nás kvintet crossoverových naháněčů definitivně uloví. Při záškubech, které vyvolá závěrečná dvojice „The Devastation“ a „Watch You Die“, se do spárů Iron Reagan dostaneme ještě hlouběji (zhruba ve stylu tekutých písků), pointou je, že dané ochočení ničemu nevadí a příznivci crossover-thrashe či hardcore-punku se mu naopak dobrovolně podvolí (zmíněné záškuby nejsou pak ničím jiným, nežli neurvalým pařením). EP „Dark Days Ahead" navzdory titulu prozrazuje, že tito hudebníci mají stále co říct, což je dobrá zpráva nejen pro Iron Reagan, ale přeneseně i pro druhou Forestovu smečku Municipal Waste.
7/10
YouTube ukázka - Patronizer
LETHAL INJURY - Melancholia
V jednom z loňských dílů tohoto seriálu jsem opěvoval novinku belgické kapely Bloodrocuted. Ta se ovšem záhy rozpadla, dobrou zprávou nicméně je, že tehdejší kytarista Dennis dále funguje v nové sebrance Lethal Injury, která hudebně i kvalitativně navazuje na jeho předešlé působiště. Žánrem tudíž zůstává blackened thrash, syrově nesmlouvavý a jedovatě smrtící. Tempa se přelévají z dráždivě valivých do závratně rychlých (i na blast beaty dojde), ostrou chuť do této ďábelské smaženice vnášejí thrashové pasáže a blackově nervní jek skřeta s přezdívkou Rambo Exodus. Po ucházejícím úvodu alba, který lze označit jako opatrně seznamovací, vyústí nahrávka k dvojici vrcholných námelů „Denounce“ a „Suicide Call“, oba s množstvím strmých technických úseků a skvěle naštosovanými frázemi (zlovolně vyřvávané slůvko „suicide“ ve druhé jmenované nahání husí kůži). Jako třetí si na stupínek vítězů stoupne závěrečná skladba „Veiled Woman Of The Black“, která na více než sedmiminutové ploše míchá pomalé, naspídované i blastbeatové víry, finální zpomalení pak obstarává bicí motiv pochodového virblu, jenž zároveň celé album startoval. Tím se jenom zoceluje kompoziční promyšlenost slyšeného materiálu, která jde ruku v ruce s občas možná běžnějším, chvílemi ale také strhujícím obsahem.
7/10
YouTube ukázka - Melancholia
|
