GAMA BOMB - Speed Between The Lines
Britové Gama Bomb nabízejí další porci své osobité hudby, která se dá označit jako speed´n´roll s thrashovými vlivy. Zatímco předešlá tvorba této formace mě dvakrát nebrala, na novinku s titulem „Speed Between The Lines“ mám o dost smířlivější názor. Sice přetrvávají dřívější neduhy, zejména splývavost instrumentace a vokálních frází, na druhou stranu album frčí ve výtečném rytmickém zápřahu od začátku do konce a je v něm zároveň možno rozkrýt mnoho zábavných míst. Nadhled byl vždy velkou předností Britů, tentokrát mi ale přijdou všechny ingredience smíchané v historicky nejlákavější celek. Když zpěvák Joe McGuiagan v úvodním příspěvku „Give Me Leather“ vyzpívává urputným falzetem titul songu, nelze se nepousmát jednak nad S&M tématem, jednak nad jistou parodizací heavymetalových zpěváků, jako je Rob Halford nebo King Diamond. Dále zde máme již jmenovitě vtipné kousky jako „Motorgeist“, „Stay Rotten“ či „Kurt Rusell“ („If you don´t like Kurt Russell you´re scum“). Hudebně odzbrojující jsou nátisky „A Hanging“, „We R Going 2 Eat U“, „World Gone To Hell“ a „Bring Out The Monster“ s vůbec nejvymazlenějším sólem, které dráždí základní thrashová dynamika, pobaví i nástavba vedená formou vokálního souboje. Půvabně natlačené fráze očekávejme ve skladbě „Alt-Reich“ či potrhle zrychlené „Faceblaster“, kde je těžké si nevzpomenout na pěvecké dovádění Blitze z Overkill. Samozřejmostí je vícehlasná podpora zbývajících spoluhráčů, kteří s McGuiaganem svádějí rovnocennou – nejčastěji refrénovou – partii, což je vzhledem ke zmíněné schematičnosti velmi potřebné, přesto se při nepřerušovaném poslechu tohoto alba nelze pocitům jednolitosti ubránit. V pořadí šestou studiovku Bomberů je vhodnější aplikovat po menších dávkách, pak je koncentrace rychlopalebného speed´n´rollu doslova neodolatelná.
7,5/10
YouTube ukázka - Give Me Leather
HATEFUL AGONY - Plastic Culture Pestilence
Po albu „Forward Into Doom“ z roku 2012 zacloumalo sestavou Němců Hateful Agony zemětřesení, které ustál pouze bicmen Thömas Hörbe (alias Hateful Tom alias Duck Tape). Tento vytrvalec k sobě postupem času sehnal novou partu, s níž vydal letošní novinku „Plastic Culture Pestilence“. Ta navnadí již art-wokem, který pocitově odkazuje ke klasické škole osmdesátých let, což obsah nahrávky brzy potvrdí (někdy snad až příliš, viz refrén úvodní „Kill Each Other“, který je kopií Kreatorovské pecky „Riot Of Violence“). Thrashová vrstva zde ovšem není úzkoprse plochá a naopak je okypřena jinými styly, jako je punk a (ojediněle) hardcore či death metal. Prvky tohoto žánru jsou patrné ve zlověstných nájezdech („Life´s Failure“), crossover-thrash se zase ozve v působivě zrychlených pasážích („Endure The Pain“, „Eternal Punishment“ nebo titulní song). Tempová variabilita zde udržuje napětí, stejně jako energie, jež z díla sálá a u které je nutné se chvíli zastavit. Hudebníci do toho občas šlapou hlava nehlava, tedy spíš dramaturgie nedramaturgie, když na sebe zběsile vrství nové motivy, a to mnohdy bez smysluplnější přechodové fáze. Skladby tak někdy působí překotně, korunku pak všemu nasazuje podobně agilní zpěvák, jehož projev probouzí představy o tom, jak při nahrávání alba lítal po zkušebně jako šílenec a za žádnou cenu se nenechal zklidnit. Tvorba Hateful Agony je zkrátka malinko neučesaná, na což lze ale s trochou velkorysosti nahlížet jako na sympatickou hodnotu (rozhodně lepší, než kdyby z desky bylo cítit bídné nasazení), když se pak pánové zklidní a nabídnou soustředěné riffové poryvy, mají nás okamžitě a bez problémů na své thrashmetalové straně.
6,5/10
YouTube ukázka - Obsessed With Death
TERROR - Total Retaliation
Když přijde na pořádný hardcore líznutý thrashem, u americké formace Terror jsme na správné adrese. Tato kapela brázdí po undergroundových klubech již od roku 2002, přičemž letošní zářez s titulem „Total Retaliation“ je v pořadí sedmou studiovkou. V sestavě zbyla z dřevních počátků pouze dvojice Scott Vogel (zpěv) a Nick Jett (bicí), skladatelský apetit ovšem zůstává lačný a jeho aktuálním výsledkem je nadupané dílo, které sviští po strmém žánrovém tobogánu od začátku do konce. K přípravě vhodně poslouží opatrně se rozjíždějící start úvodní písně „This World Never Wanted Me“, ke zpěvákově zpovědi se přidají na albu dále tradičně používané vícehlasy a brzy vše nabere příjemně neurvalý drajv. Je to právě dílem vynaložené energie muzikantů, že jejich crossoverové představení nenudí a naopak s velitelskou autoritou povolává posluchače k fyzicky velkorysým tanečkům. Tempa jsou mírněna a následně dynamizována ve správných momentech, zpěvák Scott jde do svých frází naplno a žánry kooperují v otevřené spolupráci (hojně thrashe nabídne kupříkladu položka „Suffer The Edge Of The Lies“, dále titulka či závěrečná skladba „Resistant To The Changes“). Ne vždy se podaří všechny elementy spojit v potřebně výživný celek, vály „Break The Lock“, „In Spite Of These Times“ nebo „Behind The Bars“ vyznívají méně zábavně, oproti tomu ale stojí brutální ataky jako „One More Enemy", „Mental Demolition", ve slokách skvěle vyostřený „I Don´t Know You“ či krátce za půlkou brutálně zrychlený „Spirit Of Sacrifice", sladkým bonusem se pak stává čistě rapová vložka „Post Armageddon Interlude“, která stylově uvolňuje intenzivní nápor nahrávky. Fošna „Total Retaliation“ znamená nekompromisní hardcore (plus punk a thrash), s velkým podílem kladů a daleko menší množinou záporů.
7/10
YouTube ukázka - Spirit Of Sacrifice
|
