Jsou to pouhé dva roky, co v souvislosti s druhým albem rumunských Scarlet Aura padla hláška o tom, že by se tahle parta mohla jednou vydrápat na melodicko metalový trůn (a osobně mi tahle idea nepřipadala úplně praštěná). To, že v loňském roce do této představy udělala ústřední dvojice manželů Danciulescových prostřednictvím mimořádně špatného tributního alba „Memories“ díru o velikosti Macochy se dalo omluvit tím, že se jednalo o kompletně vypůjčenou tvorbu a Scarlet Aura prostě těžce přepálili snahu o osobitost a jejich touha otisknout vlastní já do klenotů rockové a metalové hudby se prostě totálně míjí účinkem. Kapelu však zjevně úsilí prosadit se neopouští a tak necelý rok od nepovedeného vzpomínání přichází s dalším autorským počinem, u kterého si dřív nebo později jeden bezděčně povzdechne, kam že se tak rychle vytratily časy „Falling The Sky“…
První co práskne do očí, je exploze klišé na obalu alba – co neprozradí plápolající okřídlený válečník (ta křídla by snad šlo tolerovat s ohledem na skutečnost, že kráska Aura sama tuto ozdobu využívá při koncertech) to dorazí samotný název „Hot n´Heavy“. Ten signalizuje posun ke kousavějšímu metalovějšímu výrazu nejen celé kapely (nepředpokládám, že by za tím byl vliv nového basáka Reneho Nistora), ale i samotné zpěvačky, která aktuálně zní jako jakási sloučenina mezi Doro a Federicou De Boni z White Skull. Nutno uznat, že tahle přibroušená a agresivnější poloha, se kterou Aura Danciulescu koketovala už na „Falling The Sky“ jí dost sluší a sázka vyloženě na tento výraz není úplně od věci, protože je to přesně ten základní pilíř, o který se Scarlet Aura mohou opřít. Daleko horší je fakt, že nápadová impotence, které Scarlet Aura zcela podlehli na „Memories“, na aktuální nahrávce sice není tak pohlcující, ale i tak se dostane ke slovu častěji, než je zdrávo.
Výjimkou budiž vlajková loď tohoto alba, singl „Hail To You!“, kterým jako by kapela chtěla (znovu) vzdát hold již zmíněné německé kolegyni, chytlavá melodická linka, štiplavý zvuk, nijak složitá melodie, syrová přímočarost, intenzita Auřina projevu, dobře padnoucí kytarové sólo a skandovatelný ústřední motiv za uši spolehlivě chytnou, ale už u téhle písně (a znovu zdůrazňuji, že se opravdu jedná o nejsinější položku) se dá polemizovat o tom, zda některé pasáže kapela neprotahuje úplně zbytečně. Ještě následující volnější „In The Name Of Pain“, která při kombinaci černobílé klapky + civilně uvolněný zpěv nejvíc evokuje desku „Falling The Sky“, nabídne hodně chytlavý refrén (docela kontrast k poměrně chuťově bezvýrazným slokám) a pak s titulní „Hot`n`Heavy“ Scarlet Aura zakopnou o zcela tupoidní bludný kořen (zvláštní je, že v písních, ve kterých dostane kapela chuť alespoň na chvíli zkreslit Auřin hlas skrz mašinky, lze spolehlivě najít kvalitativní dno), o který pak již zakopávají průběžně a byť nabídnou ještě slušnou řadu poměrně zajímavých momentů, veškeré vzestupy dokáže utlumit naprostá neschopnost jakoukoliv skladbu vygradovat. Plně vybřednout z této formy se jim podaří až v živé duetové bonusovce „To New Horizons“, natočené v rámci Balkan Stars Project. Přesvědčivosti alba nesvědčí ani poměrně placatý zvuk.
Jiná varianta, než že po „Memories“ Scarlet Aura zvednou hlavu, v podstatě nepřicházela v úvahu. Níž se klesnout nedalo, takže se nedá říci, že by náprava měl být problém. Z tohoto pohledu Scarlet Aura nezklamali. Ale s velmi průměrnou nahrávkou „Hot n´ Heavy“ se zároveň s vidinou dobývání jakéhokoliv trůnu můžou spolehlivě rozloučit. A v tom jim ani zaklínání mottem „Brothers and Sisters, hail to you!“ v nejsilnější písni kolekce nebude nic platné.
|
