Když vezmete v úvahu, že samotný název kapely Negacy ani titul jejich třetího (pokud tedy nebudeme počítat úplnou prvotinu, vydanou ještě pod hlavičkou Red Warlock) alba „Escape From Paradise“ (a mrkněte i na ten depresivní obal) přílišným optimismem neoplývá, asi nepřekvapí, že hudba Negacy je poměrně hrubá, agresivní a adrenalinová. A to i přes to, že oproti předchozím dvěma albům je proplétání melodií do hutného základu o hodně výraznější. Přesto díky power progovým choutkám kapely se nedá říct, že by „Escape From Paradise“ bylo deskou na první poslech. Naopak, tady si ty poklady, kterých není vůbec málo, budete muset vysloužit systematický nasáváním a objevováním. A největší překážkou, kterou na této cestě potkáte, bude poměrně neohebný vokál Leonela Silvy, který prostřednictvím alba „Escape From Paradise“ prožívá společně s basákem Adrianem Serranem v Negacy svou studiovou premiéru.
To progresivní (pokud tedy je možné se tímto pojmem příliš ohánět, přece jen hudba Negacy netrpí žádným neprostupným zašmodrcháním) kličkování je poměrně přístupné a efektivní, i přes to (anebo právě proto), že se neustále něco děje, zejména díky detailům všudypřítomných kousavých kytar - které však nemusí být vždy v první linii a vyplatí se je hledat i „pod povrchem“ - a neposednosti velmi důrazných bicích, u kterých ve studiu za stálého bubeníka Claudia Sechiho zaskočil Raphael Saini. Ten má (kromě mnoha dalších) krátkodobou zkušenost z Iced Earth, na jejichž nálady (stejně jako třeba na Nevermore) není problém u Negacy narazit. To, jak dobře si Negacy umí hrát s atmosférou, ukáže již decentně vypointované intro „Ex Cinere“, to, jaký má kapela recept na míchání agresivity a melodií, i to, jací jsou v ní instrumentální hračičkové, plně demonstruje následující „Born Betrayed“, to, že spolu mohou v jednolitém svazku fungovat chytlavost, hrubost i propracovanost se ukáže v „Land Of Oblivion“, to, že agresivně laděná kapela může být velmi silná i v klidnějších pasážích prozradí tahavější „Under The Sycamore“ s přitažlivým proplétáním hlasů (právě tady z toho plně lezou Iced Earth a právě zde se plně odhalí brzdící neohebnost Silvova vokálu, který je spíš hlasový buldozer než akrobat), a především pak závěrečná „Last Will“ s působivou lehkou majestátností, velmi silným chorálem, dráždivě ubzučeným riffem i nadýchanou sólovou kytarou.
Doporučení pro „Escape From Paradise“ je jednoduché - nezavrhujte tuhle desku po dvou třech posleších a nepředstavujte si, jak by to mohlo dopadnout, kdyby se některým pěvecký partům pověnoval třeba Matt Barlow. Tím prvním byste se mohli připravit o řadu velmi zajímavých momentů, které lezou na světlo postupně, tím druhým byste si pak zbytečně dělali chutě na něco pro Negacy přece jen zatím nedostupné. A takové je i celkové hodnocení – v power-heavy metalu s progresivním ocáskem najdete lepší alba, ale u náladově velmi sevřeného a intenzivního „Escape From Paradise“ se rozhodně nudit nebudete.
|
