Německý vlkodlačí spolek se na našem území vyskytuje poměrně často, ale i tak jeho show stále láká davy nadšených příznivců power metalu všech generací. Ono se není čemu divit, vždyť důvodů, proč první listopadovou sobotu vyrazit do pražského Fora Karlín, bylo hned několik. Jedním z nich je určitě povedená deska „The Sacrament of Sin“, která spatřila světlo světa před necelým půl rokem a na jejíž počest se celé turné koná. K dalším lákadlům určitě patřili vzácní hosté v podobě kapel Amaranthe a Kissin´ Dynamite, kteří na celém turné Powerwolf doprovází. Nikoho asi nepřekvapí, že bylo vyprodáno (ostatně jako téměř na všech jiných zastávkách Wolfsnächte Tour 2018).
Přesně v devatenáct hodin se na pódiu objevila německá pětice Kissin´Dynamite. Nutno poznamenat, že prostor pod pódiem byl již v té době zcela zaplněn a několik desítek lidí se tísnilo i na balkónech. Kapela si publikum okamžitě získala a výborný první dojem udělal i zpěvák Johannes Braun, který na úvod pronesl hned dvě věty v českém jazyce. Pánové svůj melodický heavy metal s občasnými přechody do hard rocku hustili do diváků, co to jen šlo a dokázali svoji třičtvrtě hodinku plně využít. Také se jim za to dostalo vřelého přijetí od publika. Svůj podíl na tom měl i zvuk, který byl již od prvních tónů krásně čitelný a to u první předkapely nebývá vždy zvykem.
Krátce po osmé se na scénu vyřítili švédští disco metalisté Amaranthe.
Toto stylově možná trochu kontroverzní uskupení se třemi vokalisty není potřeba nikomu dlouze představovat, v posledních letech se o něm mluví čím dál tím víc. I oni nedávno vydali nové album s názvem „Helix“. Přiznám se, že ze studiové tvorby téhle grupy mě nejvíc bavil jejich vůbec první počin. Pozdější alba, kde kapela přidala na elektronice a prvcích taneční hudby, mě už neoslovila. K mému milému překvapení zařadila tato šestice do playlistu ze svého debutu hned čtyři kousky (konkrétně „1.000.000 Lightyears“, „Hunger“, „Amaranthine“ a “Call Out My Name“), které potěšily určitě nejen mě. I Amaranthe se předvedli v dobrém světle a všem třem pěvcům to výborně zpívalo, ale celkově jejich set neměl ani z poloviny takovou energii, jakou oplývali Kissin´Dynamite. Nicméně divácký úspěch sklidili minimálně stejně tak velký.
Na hlavní bod programu jsme museli chvíli čekat. Více než půl hodiny potřebovali Powerwolf na přestavbu pódia. Pár minut před půl desátou se pak konečně přeplněným sálem rozeznělo úvodní intro následované prvními tóny skladby „Fire & Forgive“, doprovázené šleháním plamenů. Pohled diváků se upřel mimo jiné na nádherně upravenou stage, které dominovala obrovská kulisa s motivy nového alba. Skvělá show - to je další důvod, proč se vyplatí navštívit koncert těchto heavy/power metalistů. Zkrátka všechny ty zdánlivě nepodstatné detaily (jako pyrotechnika, křesťanské propriety, bedňáci převlečení za mnichy atd.) vytvářely úchvatný celek, kterému samozřejmě kralovala samotná hudba. Kapela byla ve skvělé formě. Šílený klávesák Falk Maria Schlegel, když zrovna nehrál na svůj nástroj, pobíhal po pódiu a hecoval diváky, jak to jen šlo. Z dálky od sebe zcela nerozeznatelní bratři Greywolfové (stejný účes, stejný make-up, stejné oblečení, stejný design kytary, stejný postoj, stejná gesta) stáli po obou stranách pódia jako věže na okraji šachovnice. Trochu schovaný v zadní části jeviště se krčil bubeník Roel van Helden se svým typickým bílým šátkem a všemu tomuhle blázinci velel se svým neskutečně silným hlasem zpěvák Attila Dorn.
Set list celého vystoupení se samozřejmě točil především kolem již zmíněné novinky „The Sacrament of Sin“, ze které zaznělo hned šest kousků, z nichž největší úspěch sklidila klipovka „Demons Are a Girl´s Best Friend“. Přestože se jedná o poměrně nový song, obecenstvo velice dobře znalo jeho text a chytlavý refrén zpívalo s Attilou snad všech tři tisíce přítomných. Samozřejmě nechyběly ani tradiční hity jako „Army of the Night“, „Amen and Attack“, „Armata Strigoi“, „Resurrection by Erection“, „All We Need Is Blood“ nebo „We Drink Your Blood“. Poslední zmíněnou skladbu bych si asi nejenom já dokázal představit jako závěrečnou položku celého vystoupení, ale už jsem vypozoroval, že Powerwolf mají zvláštní tradici končit své vystoupení zcela nevýraznou písní. V posledních letech tuto funkci plní song „Lupus Dei“ (který mimochodem ukončoval i jejich letošní vystoupení na Masters of rock). Už v průběhu této převážně pomalejší záležitosti začaly odcházet první skupinky návštěvníků, ale vystoupení ještě zdaleka neskončilo. Nenasytné publikum si vydobylo ještě tři přídavky v podobě pecek „Sanctified With Dynamite“, „Coleus Sanctus“ a „Werewolves of Armenia“. A to už byla definitivní tečka za velmi vydařeným večerem.
Playlist: Fire & Forgive, Army of the Night, Incense & Iron, Amen & Attack, Let There Be Night, Demons Are a Girl´s Best Friend, Killers with the Cross, Armata Strigoi, Blessed & Possessed, Where the Wild Wolves Have Gone, Resurrection by Erection, Stossgebet, All We Need Is Blood, We Drink Your Blood, Lupus Dei, Sanctified with Dynamite, Coleus Sanctus, Werewolves of Armenia
Na závěr bych chtěl ještě zmínit, že jsem velice rád, že se tato akce konala v krásném prostředí relativně nového kulturáku Forum Karlín. Je to snad jediné místo v Praze, kam se vejde tři tisíce lidí a přitom se zde netvoří velké fronty u vstupu, šatny nebo baru. Doufám, že rockových a metalových akcí v těchto prakticky řešených prostorech bude přibývat.
|
