Projekt norského kytaristy Tronda Holtera měl původně zůstat u alba „Dracula: Swing Of Death“, které vyšlo před třemi lety a na němž pěl přední zpěvák Jorn Lande. Úspěch díla nicméně Holtera přiměl k sepsání druhé desky, jež nese titul „Vlad The Impaler“ a v mnoha ohledech navazuje na prvotinu, pouze s tím rozdílem, že za mikrofonem místo Landeho stojí Nils K. Rue (Pagan´s Mind), kterého navíc doprovází pěnice Eva Iselin Erichsen. Co však zůstalo neměnné, je kvalita stvořeného materiálu, kterým Holter potvrzuje nemalé schopnosti a vyšší autorskou ligu.
Žolíkové karty jsou odkryty hned v úvodu alba, kdy písně „The World´s On Fire“ a „Awakened“ nabídnou šmrncovní obsah s parádními sóly a svěžími refrény. Zároveň s tím ovšem začne být zřetelná snaha o jistou potemnělost prezentovanou říznými heavy-groovemetalovými riffy a epickým feelingem, bublajícím v základu skladeb. Dané „podezření“ ještě prohloubí song „Drums Of Doom“, který ve vážné náladě rovnou startuje, tento stav je nicméně brzy rozehnán hardrockovým refrénem s Cooperovsky laděnými sbory, stejně jako roztomile trylkujícím sólem. Stylová rozvernost pokračuje jak v písni „The Last Generation“, která zavane modernou i gotikou a v níž zpěvačka Eva prokazuje kvality srovnatelné s ověřeným kolegou Nilsem, tak v položce „I´ll Die For You“, kterou načíná thrashmetalový pochod, jehož základem se protahují plíživé synťáky, refrén pak stojí na vokální spolupráci, kde Eva důvtipně přijímá Nilsovo nápěvové pobídnutí.
Balada „Shadows Of Love“ i operně stavěná kompozice „Without You“ zaznamenají působivě gradační vzedmutí (s neoklasickou polevou v případě druhé jmenované skladby). Moderní háv oblíkne struktura písně „Under My Skin“, refrén možná nezafunguje s patřičnou chytlavostí, sympaticky nicméně vyznívá závěr, kde kytarista nevynechá příležitost k hravému sólování. Titulní instrumentálka je rozčleněna na úvodní, symfo-soundtrackovou část, na kterou naváže groovy-thrashové kytarové zhutnění. Žánrovou koláž doplní progresivní úvod závěrečného příspěvku „Save Me (Part 2)“, jenž odlehčí Eviny – v rámci alba zřejmě nejchytlavější - vokální linky, překvapení obstará závěr skladby, který nečekaně přepne na sentimentálně klenuté paraboly. Ty se poslouchají nádherně, jejich původ ovšem není možné přičíst Holterovi, ale jistému Timo Tolkkimu, který v podstatě s totožnými motivy vyrukoval v písni „Twilight Symphony“ (album „Foruth Dimension“ od Stratovarius).
Několik mušek se na této nahrávce zkrátka objeví, někomu dále nesednou její hutnější dramatická zákoutí či široký stylový rozptyl, jiný by možná v některých položkách očekával líbivější refrény (či naopak jejich menší vlezlost). Klady ale převažují, krom všech zmíněných je k nim nutné přičíst výborný sound. Album „Vlad The Impaler“ by mělo ladit fanouškům melodickéhu metalu, ať už mezi jejich favority patří Avantasia, Nightwish nebo Savatage, což je výsledek, kterým se nemůže pochlubit jen tak někdo.
|
