Vsadit si na to, že leader norských symfoniků Sirenia Morten Veland konečně najde po všech stránkách dokonalou zpěvačku, která by byla hodna toho zhmotňovat jeho hudební vize, by byla sakra riziková investice. Přece jen to zatím statisticky vypadá tak, že životnost jedné zpěvačky v této kapele je necelá dvě alba, a to ještě tyhle počty silně zkresluje Španělka Ailyn, která strávila v Sirenii osm let, během nichž stihla nazpívat celé čtyři kusky. Aktuální pěnice Emmanuelle Zoldan, původem z Francie, zápisem na aktuálním albu „Arcane Astral Aeons“ již normu překročila. Ale soudě podle toho, že její výkon ve spojitosti s téměř životní Velandovou autorskou formou (a samozřejmě i díky preciznímu provedení nahrávky) nabývá těch nejzářivějších barev a Sirenia aktuálně koketuje s kategorií „nejlepší album ve své historii“, možná by ta sázka nebyla úplně od věci…
Veland na „Arcane Astral Aeons“ vsadil na dva zásadní elementy – jednak na velmi přístupnou melodičnost a písničkovou líbivost (což je prvek, na kterém Sirenia již v minulosti úspěšně stavěla), jednak na nekonečnou proměnlivost a úžasnou pestrost skladeb (což také není úplná novinka), kdy vás ve většině položek když ne rovnou kompletně, tak alespoň z větší části protáhne celým svým hudebním světem, ve kterém jakékoliv zvraty a změny do sebe kloužou naprosto přirozeně, hladce a harmonicky. To vše zabalil do hrubě elegantního a nepřeplácaného kabátu, jehož jednu stranu tvoří hodně syrové a docela agresivní kytary, či hrubé murmury a druhou pak záplava atmosférických kláves, či důstojné sbory, koketující s majestátností. A nad tím poletuje suverénní zpěv Emmanuelle Zoldan, která tak, jak bravurně zvládá operní výšky, tak smyslně zní v momentech, kdy vsadí na hlubší a sytější hlas. Připočtěte k tomu i účelně a důvtipně využité housle, piáno, Emmanuellin rodný jazyk, hostovskou účast Ostena V. Bergoye (ex-Tristania) a Yannise Papadopoulose (Beast In Black), přehršel vážně dobrých nápadů i parádní zvuk.
Pouštět se do detailního rozboru jednotlivých písní je zbytečné – každá z jedenácti položek má svoje kouzlo, většina z nich nabídne symbiózou vrcholící vytrvalý souboj mezi agresí a nadýchaností, zapamatovatelnou melodii, silné instrumentální pasáže, u žádné z nich nebudete na začátku tušit, do jakého zákoutí vás zavede, jak nápadité sólo (ať už kytarové nebo klávesové), dokonale podtrhující charakter písně, přinese…
Your desire takes me higher… Klobouk dolů, pane Veland, tohle se vám vážně povedlo!
|
