„We will never let the darkness win.“
Kdyby se mě někdo před lety zeptal, ve které zemi se jednou bude odehrávat nejaktivnější powermetalově-operní dění, Norsko by mojí odpovědí určitě nebylo. A přece se něco takového stalo, stačí vzpomenout na loňskou Aldarii, případně na sourozence Danielsenovi, tedy Petera, jehož projektu Eunomia vyšel debutový zápis v srpnu, a na kterého bratr Marius v závěru listopadu naváže již druhým dílem trilogické ságy „Legend of Valley Doom“. Melodické žně z (údajně) nejkrásnější severské země tedy směle pokračují a posluchači mají hned několik důvodů k oslavám.
Všechna doposud zveřejněná alba se totiž povedla, přičemž nejnovější Danielsenův přírůstek není výjimkou. Opět nás čeká velkolepé představení, včetně časové plochy, která se napnula k sedmdesátiminutové hranici, přesto dílo nenudí a celkem rychle se posouvá ke svému finiši. Je to samozřejmě i díky obrovskému počtu hostů, nejen instrumentálně, ale především pěvecky založených, na jejichž výběru a výkonu do jisté míry celá záležitost stojí a padá. Marius to dobře ví, a proto se nedržel při zemi a jal se oslovit ty nejlepší z nejlepších, včetně Michaela Kiskeho, Mathiase Blada, Michele Luppiho, Marka Boalse, Rippera Owense, Blaze Bayleyho nebo Daniela Heimana (ex-Lost Horizon), jehož pěvecká aktivita je v poslední době pramalá, což mnoho powermetalových příznivců nenese zrovna snadno. Zde tedy naleznou alespoň drobné zadostiučinění.
Proslov v intru (případně dalších etapách nahrávky) je zřejmě nezbytností, mluvení ovšem nikdy netrvá dlouho a hlavně je profesionálně vedené, takže posluchač netrpí a naopak je více vtahován do „filmového“ nádechu díla. Rovněž s orchestracemi je pracováno citlivě, symfonické motivy nepůsobí nátlakově a tvořivě kooperují s metalovou složkou, přičemž veškerou pointu tvoří honosný epicko/sentimentální feeling a samozřejmě adekvátně vzletné melodie. Ty možná občas zavanou povědomým klenutím, nejde však o nic dramatického, co by nenávratně popíralo osobitý autorský vklad. Začátek alba není divoký, pochodové tempo skladby „Rise of the Dark Empire“ naopak ještě umocní zklidnění v sólové části, za zvláštní zmínku každopádně stojí hlavní melodická linka a chorus s atraktivním nápěvem. Poté přijde další napůl mluvené, napůl zpívané, v každém případě dostatečně chytlavé intermezzo „Gates of Eunomia“, na které naváže baladický moment „Tower of Knowledge“, jehož valčíkovým rytmům dodává punc jedinečnosti (tradičně) úžasný výkon Mathiase Blada (Falconer).
Položka „Visions of the Night“ poprvé nabídne hbitější dynamiku, kterou podpoří úžasně klenuté sloky a rozvážně nadnášené symfo-hymnické motivy, v písni „By the Dragon´s Breath“ se pak rozvinou překrásné sólové květy (marná sláva, na tuto disciplínu jsou Danielsenovic sourozenci vyložení machři). Strhující speedmetalové téma startuje klenot „Angel of Light“ s Kiskem a Heimanem, který se představí také v „Temple of the Ancient God“ s další rytmicky tlumenou mezihrou. Časově nejvydatnější kompozice „Princess Lariana´s Forest" je stvořena s náležitou propracovaností i důrazem na vnitřní gradaci, její ústřední část se v mysli spolehlivě usemení a důstojné finále zajistí nadmíru líbivý vokální dovětek. Závěr alba v podobě songu „We Stand Together“ nachází prapůvodní inspiraci u manowarovských hymen „Heart of Steel“ či „Kingdom Come“ a jako takový potvrzuje víceméně neurputné hudební vyznění této desky. Marius Danielsen každopádně nezklamal a stvořil výborné dílo, navíc si oproti debutu dokázal lépe ohlídat zvukové ošetření nahrávky. Fanoušci powermetalové opery tak zase mají na nějaký čas vystaráno, minimálně do té doby, než do aktuálního norského trojboje promluví Frode Hovd a druhý díl jeho projektu Aldaria.
|
